Ředitelé škol to mají podle Nachera v této souvislosti těžké. Při řešení žádostí totiž balancují na hraně. „Kdyby nedrželi školní řád pevně v rukou, škola by se jim rozpadla pod rukama,“ uvedl Nacher. 

Vyjádřil se také ke kauze studentky pražské střední zdravotní školy, Somálce Ahmednuur Ayan Jamaalové, která zažalovala školu kvůli tomu, že jí zakázali nosit hidžáb. „Soud v této věci osobně považuji za absurdní. My žijeme ve společnosti, která veřejný život od náboženství odděluje. Veřejný život je i škola, která má daná pravidla. Ředitel je tím, kdo se zodpovídá zřizovateli a rodičům. Jednoznačně stojím na straně ředitelky. Nejsem si jist, jestli šlo o šátek. Podle některých informací mohlo jít o chybně dodanou dokumentaci, šátek může být jen záminka,“ uvedl. Nyní podle něj existuje obava, kde to začíná a končí. 

Původní text ZDE.

Podle něj totiž skutečně existují speciální požadavky muslimů. „Jak jsem zjistil, na dalších školách se studenty muslimského vyznání řešili požadavky na zřízení speciální místnosti coby modlitebny, přestávky na modlení i v době vyučování. Nebo požadavek studentek, aby je neučili muži, ale výhradně ženy,“ podotkl Nacher. Školy podle něj však o tom nemluví, neboť nechtějí přitahovat pozornost aktivistů.

Jak následně dodává, nejde tedy jen o debatu o šátcích, ale jde o symbol, o princip. „Pravidla musejí platit stejná pro české studenty jako pro zahraniční. Rozhodování ředitelů v těchto věcech a řešení jednotlivých situací jim vůbec nezávidím. Třeba tyto konkrétní požadavky už dotyční ředitelé korektně vyřešili, ale co když ty studenty osloví nějaký aktivista? Takový případ znovu může odstartovat hon na čarodějnice,“ myslí si.