Petruška Šustrová s obavami sleduje, pod jakým tlakem se ocitá Ukrajina. Vedle koronaviru ukrajinskou společnost trápí řadu let trvající boje na Donbase a k tomu všemu se teď přidala ještě hrozba vpádu ruské armády do celé země. V textu pro Lidové noviny, který se objevil i na serveru Neviditelný pes, si uznávaná novinářka a někdejší mluvčí Charty 77 položila otázku, proč vlastně Ruská federace na Ukrajinu vyvíjí tento enormní tlak.

A sama nabídla odpověď.

Není tajemstvím, že ačkoli je Ruská federace největší zemí světa a sahá od Kaliningradské oblasti až po Vladivostok, po ekonomické stránce rozhodně nepatří k nejúspěšnějším. Lépe na tom je EU jako celek, jednotlivě některé její členské státy, ale také Kanada, Austrálie, Jižní Korea a Japonsko.

Šustrová tvrdí, že vláda v Moskvě si je toho vědoma a tak se snaží odvézt pozornost Rusů od vnitřních ekonomických problémů k obavám z vnějšího nepřítele a k myšlenkám na slavnou minulost Ruska v době, kdy ještě existoval Sovětský svaz, či carské Rusko. Oba tyto státní útvary hrály v posledních dvou stech letech důležitou roli ve světové politice. Ruská vláda v dnešních Rusech živí pocit, že jejich země tuto významnou roli hraje dál. To mělo podle Šustrové potvrdit např. obsazení ukrajinského poloostrov Krym.

„Pamatuji se dobře, jak jsem v Moskvě, když jsem tam naposledy byla, všude viděla plakáty a billboardy „Krym naš“, i na to, jak se nás naprosto neznámí lidé ptali, zda jsme pro Krym – rozuměj pro to, aby Krym zůstal Ukrajině. A jak následovaly dlouhé nepříjemné debaty o tom, jak jsou všichni proti Rusku a chtějí mu škodit. Jak proti tomu měla pomoci anexe Krymu, se z mého hlediska nedalo pochopit – ale z jejich ano. Anexí Krymu, který „Rusku vždycky patřil“, prokazovala jejich země svoji velikost a sílu, svou schopnost prosadit, co si usmyslí, a předvést tak světu, že si nedají od nikoho poroučet. Odhaduji, že stejné pocity provázejí i hromadění vojáků na ukrajinských hranicích,“ napsala Šustrová.

• Celý komentář naleznete zde

„Určitě tedy momentální ruský výhrůžný postoj souvisí s vnitřní situací. A možná víc než s těmi hranicemi, možná víc než s celou Ukrajinou. Svědčí o tom i historická politika – tedy politický výklad historie, v němž se ve jménu slavného vítězství ve Velké vlastenecké válce ospravedlňuje i Stalin a jeho zločiny,“ doplnila ještě.