Dlouhodobě nešetříte kritikou na informování České televize a Českého rozhlasu především o migrační krizi. Pozorujete u obou veřejnoprávních médií alespoň nějakou změnu?

Jako stoupenec propojení veřejnoprávní televize a rozhlasu v jeden subjekt hodnotím vývoj s uspokojením. Česká televize i Český rozhlas totiž v souvislosti s uprchlickou krizí každým dnem rozšiřují počet občanů, kteří vnímají míru manipulace a propagandy v jejich zpravodajství a publicistice. Ta probíhá pod kuratelou pravdoláskařů. Koncesionář se tak z vysílání ČT a ČRo dozvídá, že pokud nezmění svůj odmítavý postoj k tzv. uprchlíkům, musí se vyrovnat s tím, že je ruským agentem, popřípadě ruským trollem, lůzou či společenským kalem, případně s jinými nenávistnými charakteristikami. Vzhledem k uvedeným zastrašovacím praktikám se zdá, že neruští agenti ve veřejnoprávních médiích uplatňují stejné metody jako jejich ruští kolegové. Vše tak nasvědčuje tomu, že globalizace se nevyhnula ani výcvikovým centrům opinion makerů nejen v Praze, nýbrž i v rámci zbytku světa.

Kdo všechno jsou podle vás ti pravdoláskaři, pod jejichž kuratelou propaganda ve veřejnoprávních médiích probíhá?

Charakteristiku pravdoláskařů vystihuje tzv. orwellowský převáděcí slovník pojmů 21. století na webu Nová republika: Člověk hlásící se k odkazu Václava Havla, jehož oblíbeným výrokem byla věta: „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí.“ Tato slova byla zdiskreditována činy, které byly v rozporu s tímto tvrzením. Viz heslo humanitární bombardování. K tomu bych dodal, že pravdoláskaři se vydávají za pokračovatele myšlenek Václava Havla v praxi. Bohužel tito horlivci, ostatně jako všichni vyznavači kultů osobností, Havla znevažují více, než by si to vzhledem ke svým zásluhám, zasloužil. Václav Havel proklamoval princip jednoho metru pro všechny, který však v praxi ignoroval stejně jako jeho pohrobci. Ti opět dělí lidi podle jejich názorů, s nimiž nejsou schopni či ochotni polemizovat.

Jak tedy tito lidé ovlivňují veřejnoprávní vysílání?

Základním posláním veřejnoprávních médií je poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů. Toto ústavní právo však veřejnoprávní média od svého vzniku nikdy neplnila beze zbytku. Všestranné informace podle Českého rozhlasu a České televize představují trapná opakování názorů a dogmat významných pravdoláskařů. Na Kavkách stejně jako na Vinohradech se coby hosté střídají osobnosti z e-mailového adresáře Michaela Kocába či premiérova prominentního poradce Oty Novotného. Ti všichni jsou ve vysílání ČT a ČRo nesrovnatelně častějšími hosty než kupříkladu zástupci těch, kteří jsou proti přijímání migrantů.

Na sociální síti reagoval redaktor České televize Marek Wollner na stížnost Jana Kavana na stanici ČRo Plus, v jejímž pořadu Pro a proti byl redaktorkou Lucií Vopálenskou čtrnáctkrát přerušen. Četl jste Wollnerovo vyjádření?

Přestože Marek Wollner coby Little Big Man české investigativní žurnalistiky patří k mým nejoblíbenějším opinion makerům, nečetl. Spokojil jsem se totiž s materiálem ParlamentníchListů.cz, který mi připadal výstižný natolik, že o zbytek produkce mého oblíbence jsem pak zájem ztratil. Musím ovšem přiznat, že Wollnerovi fandím už od dob, kdy mu dal po hubě bývalý generální ředitel ČT Jiří Balvín. Fandím mu nejen kvůli jeho fyzickému hendikepu, nýbrž i kvůli absenci profesionality, kterou má potvrzenou justicí už od roku 2002. Shodou okolností v důsledku žaloby Jana Kavana, jenž u soudu prokázal neschopnost Wollnerovy investigativní party. Ta se snažila lživě divákům namluvit, že Kavan v rámci dovozu automobilu ze zahraničí obešel zákony. Českou televizi a její koncesionáře to stálo sto tisíc korun, které musela v rámci satisfakce Kavanovi zaplatit. Proto mne Wollnerova argumentace ve stylu ad hominem ke Kavanově stížnosti skutečně nepřekvapila. Je to prostě typický tuzemský elitní žurnalista, laureát ceny Ferdinanda Peroutky.