„Asi nikoho už nepřekvapí, že Miloš Zeman porušil další svůj předvolební slib o neudělování milostí. V roce 2013 tvrdil, že udělování milostí je zbytečný monarchistický prvek a že jej nikdy nevyužije. Výjimka prý potvrzuje pravidlo, říká dnes. Nicméně, závažnější je údajný důvod udělení milosti. Nejedná se o zdravotní či sociální důvody, ale o zpochybnění české justice,“ konstatuje Heller. Omilostněný Kajínek je totiž podle jeho názoru propuštěn z důvodů údajných pochybností kolem celého případu.

Následně se ptá, zda je tady prezident od toho, aby napravoval údajné chyby soudů. „Pokud soudy dělají takto závažné přešlapy, neměl by okamžitě ministr spravedlnosti jednat, a pokud tak léta nečiní, neměl by být okamžitě odvolán?“ zeptal se Heller, kromě učení též mladý aktivní člen KDU- ČSL z jižních Čech. 

Původní text ZDE

Zaujala jej i sedmiletá podmínka, která nad Kajínkem visí a po dobu jejíhož trvání nesmí nic provést. „Pokud prezident udělí milost člověku usvědčenému z dvojnásobné vraždy, neměl by si být stoprocentně jistý svými kroky?“ zeptal se a poukázal i na to, že na dodržování podmínky dohlíží sám prezident. „Sedm let může Zeman poslat Kajínka zpět do vězení. To je vcelku zavazující. Navíc nejen prezidentovi poradci ví, že po trapném máchání hůlkou na Pražském hradě proti Sobotkovi Zeman potřeboval téma, kterým by odklonil pozornost. Klasická kouřová clona,“ podotkl. Závěrem pak připomněl, kolikrát již byl Kajínek odsouzen v době před revolucí. 

„Buďto budeme respektovat rozhodnutí soudů a v případě pochybností provádět systémové změny, anebo budeme využívat prezidentských milostí k očištění svých kamarádů. Bohužel dosavadním českým prezidentům je bližší onen kamarádský model. Nezbývá než doufat, že v roce 2018 bude zvolen prezident respektující českou justici,“ uzavřel. 

Nad milostí pro Kajínka se pak zamyslel i Špok. Zemanova změna postoje k milosti pro Kajínka podle něj není projevem Zemanova humanitárního zájmu, ale stojí za tím jiné motivace. 

„Pro velkou část populace je tato kauza symbolem propojení policejních a zločineckých struktur, soudní mafie, pocitu bezmocných vůči aroganci moci, kterou vnímají. Kajínek je pro ně dávno virtuální obětí jejich vlastní zažívané nespravedlnosti. Oni mají svého Kajínka a o toho skutečného se, myslím, příliš nezajímají. Ten jejich vnitřní je Johankou z Arku, jehož osvobozením doznáme alespoň mytologického vítězství. Kdo se jim ale při sledování velkých politicko-zločineckých kauz a přepočítávání množství reálně odsouzených příliš diví? V takové atmosféře je Zemanův krok chytrým předvolebním tahem. Stává se spojencem bezbranných, Jánošíkem s nepřehlédnutelnou valaškou. Reálnou i pomyslnou,“ poznamenal Špok.

Jak míní, motivace k milosti pro Jiřího Kajínka může být i ta, že Zeman je pomstychtivý. „A protože citlivě vnímá pohrdání, které si od české intelektuální a kulturní veřejnosti uniformně vysloužil, mstí se tak, jak to dokáže – v okruhu, který ovlivní. Milosti jsou jeden takový instrument,“ řekl.

Závěrem pak dodal, že u Zemana však převládá rovina toho, že svým krokem připomněl, že ještě není vyřazen. 

Původní text ZDE