Ruská média a jejich internetová vydání s velkým zájmem sledují vývoj kolem nočního vojenského puče v Turecku. V noci z pátku na sobotu v Turecku proběhl pokus části armády o to svrhnout současnou vládu prezidenta Recepa T. Erdogana. Přes dramatický vývoj během noci, která si vyžádala podle posledních zpráv přes 200 mrtvých, se vojákům puč nezdařil a vládní složky začaly zatýkání a další formy represe.

Vzhledem k tomu, že Rusko je velmi zainteresováno v řešení syrské problematiky, je politický vývoj v Turecku pro ruskou stranu důležitý. Nedávno došlo k mírnému zlepšení doslova ledových vztahů mezi Ankarou a Moskvou kvůli incidentu se sestřeleným ruským vojenským letadlem na hranicích mezi Sýrii a Tureckem. Moskva na to reagovala sérii ekonomických sankcí proti Turecku a dala jasně najevo, že od Ankary čeká nejen vysvětlení, ale také omluvu. Minulý měsíc se Erdogan začal s Moskvou znovu sbližovat, Moskva zrušila některé sankce proti Turecku a začala „ladit“ dialog ohledně Sýrie.

Puč a turecké vztahy s USA

V souvislosti s pučem a posledním vývojem v politice Erdogana vůči Rusku populární noviny Moskovskyj komsomolec oslovily politologa a specialistu na tureckou a blízkovýchodní otázku Alexandra Sotničenka. Sotničenko je toho názoru, že konflikt mezi Erdoganem a armádou je trvale přítomen v politice Turecka od nástupu Erdogana v roce 2002. Erdogan se roky snaží vliv armády na politiku omezit, například pomocí čistek. Jak dále ruský politolog uvedl, je všeobecně známé, že řada vysokých tureckých důstojníků je svázána s USA, kde řada z nich získala vzdělání a má nejen sekulární, kemalistickou, ale také velmi proamerickou orientaci. Na adresu puče Sotničenko řekl: „Je zcela možné, že je to reakce na to, že se Turecko v současné době nachází v nejhorších vztazích s USA od roku 1974 a na to, že se Turecko začalo aktivně sbližovat s Ruskem.“

Celková situace se podle politologova hodnocení nevyvinula příliš dobře pro Rusko s jeho zájmy v syrském konfliktu. Podle Sotničenkových slov: „Myslím, že syrský problém je možné vyřešit jen pomocí dialogu s Tureckem a tento dialog se sotva začal realizovat“. V nejbližší době se Turecko ponoří do vnitropolitických problémů, což bude hledání řešení ztěžovat.

Také Nězavisimaja gazeta dala prostor názorům ruských odborníků na Blízký východ a Turecko. Hlavní otázkou, kterou jim noviny kladly, byly důvody pro vojenský puč v Turecku. Turkolog Jurij Mavašev byl toho názoru, že za pučem byl Erdoganův tlak na armádu a její vytlačování z veřejného života země. To učinilo puč nevyhnutelným a armáda se snažila při jeho přípravě využít negativních veřejných nálad po červnových teroristických útocích v zemi. Za ně odpovědnost padá hlavně na turecké tajné služby a policii.

Jelena Suponinová z Ruského ústavu pro strategická studia Nězavisimoj gazetě sdělila, že v posledních týdnech se mezi specialisty objevoval jiný názor, než ten, že vojenský puč je v Turecku nepravděpodobný. „Bylo to spojené s rostoucí nespojeností nejenom mezi vojáky, ale také mezi politiky s tím, kam směřoval kurz ve vnější a vnitřní politice,“ řekla Suponinová. Překvapením nebyl tedy puč sám, nýbrž jen to, že k puči došlo už tak brzo.

Armáda proti islamizaci

Specialista na zahraniční politiku Sergej Karaganov sdělil tiskové agentuře Interfax svůj názor, že vojenský puč byl spojený se snahou o to protivit se pokračující islamizaci Turecka. Podle jeho mínění: „Turecko opět vstoupilo na svojí obvyklou cestu. Vojenské elity Turecka tradičně vystupovaly za proti-islamistický kurz.“ Karaganov dále zdůraznil, že sestřelení ruského letadla ukázalo na to, že v turecké elitě dochází k vnitřnímu zápasu. A tento konflikt vedl k nynější situaci. Je zřejmé, že „proti Erdoganovi vystoupily světské síly“, myslí si dále Karaganov. V době, kdy byl Karaganov dotazován, nechtěl ale spekulovat o konkrétním vývoji situace v Turecku.

„Armáda Turecka žije světskými myšlenkami Atatürka“, řekl mimo jiné novinám Gazeta.ru akademik Boris Dolgovyj v rozhovoru, který novinám poskytl v souvislosti s událostmi v Turecku. Dolgovyj připomenul, že v současném Turecku panuje hluboký politický rozkol. Část společnosti podporuje Erdogana a část se staví proti němu. Erdogan, jak řekl Dolgovyj, v zemi provádí islamizaci a jmenuje na klíčové posty svoje lidi, například členy umírněného hnutí Muslimské bratrstvo. Vedle toho dělá Erdogan politiku neo-osmanismu zamířenou do tureckého sousedství, ve snaze obnovit velmocenské postavení země v regionu. Ne všichni ale s tímto kurzem souhlasí, nicméně opozice se nyní setkává s poměrně silnou represí ze strany úřadů.

Na adresu společenské a politické role armády v Turecku řekl Dolgovyj z Ruské akademie věd, že „armáda je dítětem Kemala Atatürka, který ji vytvořil v době, kdy se zformovalo nezávislé Turecko“. Také Dolgovyj vidí v armádě světskou sílu, která se snaží udržet kemalistické tradice navzdory politice současného prezidenta země. Vojáci podle něj vystoupili proti politice islamizace. Jak dále připomenul, v roce 2012 proběhla čistka v armádě a na místa ve velení byli dosazeni ti, kteří jsou loajální Erdoganovi. Podle něj bylo možné, že pučisté měli nějakou podporu zvenčí. Dolgovyj řekl, že v současnosti došlo k ochlazení vztahů mezi Tureckem a NATO a s USA, nicméně to, koho Západ podporuje, není jasné (v době uzávěrky článku, pozn. red.).

Gazetu.ru také zajímalo, zda situace v Turecku ovlivní nějak provoz v průlivech Bospor a Dardanely, které jsou klíčové pro obchodní loďstvo Ruska, ale také pro jeho válečné námořnictvo. Právě tudy Rusko zásobuje svoje námořní i pozemní jednotky v Sýrii. Dolgovyj byl toho názoru, že současný stav provoz v průlivech nijak závažně neovlivní. Jejich provoz reguluje mezinárodní právo a nejen turecká strana.

Příčiny Erdoganova úspěchu? Čistky, charisma a rozhodnost

Známý ruský politický komentátor Gregorij Bovt byl mezi prvními, kdo věnoval poslednímu dění v Turecku rozsáhlejší komentář, který shrnul první poznatky z neúspěšného puče. Za ním stál na prvním místě Erdoganův úspěch v kontrole „siloviků“ (bezpečnostních složek) včetně toho, že jako první v tureckých dějinách po druhé světové válce odstranil politický vliv generálního štábu. Erdoganovy čistky v armádě přinesly podle Bovta svoje ovoce.

Svojí roli měla také lidová podpora podstatné části populace, kterou Erdogan má, a hlavně její ochota v důležitý moment jít podpořit podle Bovta autoritativního lídra na ulice měst. Bovt konstatuje, že „televizní obrázek, na kterém vojáci střílejí na skupiny voličstva je fakticky rozsudek nad každým režimem, dříve či později takoví vládci padnou pod vnitřním nebo vnějším tlakem“.

Konečně vidí Bovt příčiny úspěchu i v tom, že Erdogan se ukázal jako mnohem silnější politik než ukrajinský exprezident V. Janukovyč, který v případě problémů opustil hlavní město a potom zemi. Erdogan naopak konsolidoval svoje podpůrce a aktivně organizoval kroky proti pučistům.

Důsledky puče povedou k dovršení čistek v turecké armádě a v bezpečnostních složkách. V zahraniční politice bude Erdogan v nejbližší době opatrnější a méně aktivní. Je možné, že se mírně změní politika vůči Kurdům ve prospěch hledání kompromisu, píše dále komentátor. Erdogan také přistoupí k politice utahování šroubů a potlačování politické opozice, která ale obsahuje celou řadu rizik pro další stabilitu režimu.

Jako srpnový puč v roce 1991

Kremlu blízký zpravodajský server Lenta.ru srovnával události páteční noci v Turecku s posledními měsíci SSSR a se srpnovým pučem v roce 1991. Postup tu byl prý stejný: kontrola televize, rádií a prohlášení vedení země za neschopné akce. A také turečtí pučisté se hájili tím, že chtějí zemi zachránit od rozpadu, také oni vytvořili vládní komisi, která měla převzít vládu, a také oni k puči sáhli v době dovolené lídra. Erdogan v této době pobýval, jako tehdy Gorbačov, na dovolené.

Turecku ale konec nehrozí. Naopak, Erdogan nyní bude moct nastoupit cestu budování jiného Turecka, které už nebude věrné dosavadním světským principům. Puč byl jen dovršením konfliktu mezi Erdganem a kemalisty-nacionalisty se základnou v armádě. Jeho neúspěch potvrdí Erdoganovu linii politiky vůči armádě a další tvrdé reformy.

Jak Lenta.ru dále konstatuje, Erdoganův úspěch byl přorozeným vyústěním jeho politiky vůči armádě v zemi. Lenta připomíná zlomovou kauzu „Ergenekon“, kde v roce 2007 došlo k obvinění řady vojáků, úředníků a politiků z přípravy převratu a spiknutí proti vládě. To byl první velký úder po vojenské elitě Turecka. K dalšímu došlo v roce 2011, když protestně odstoupilo celé vojenské velení turecké armády.

Nynější puč byl neúspěšný, jak Lenta píše, proto, že byl špatně zorganizován, neměl podporu ze zahraničí (Lenta je toho názoru, že Německo a USA neměly o takovou destabilizaci Turecka zájem) a také osobnostní faktory jako je nepochybné Erdoganovo charisma a fakt, že v době puče dostal podporu i od respektovaných politiků, se kterými rozhodně není v nejlepších vztazích, jako je bývalý premiér Ahmet Davutoglu a exprezident země Abdullah Gül.

Nové otazníky nad Sýrií

Liberální Novaja gazeta vydala k událostem v Turecku například text Pavla Felgengauzra. Ten je toho mínění, že puč může vést k tomu, že se nestabilita spojená s válkou v Sýrii přenese také do Turecka. Felgengauzer píše, že občanská válka probíhá v Turecku dávno, a to nejen ve vztahu ke Kurdům, ale také ve vztahu k Islámskému státu, který zemi terorizuje. Novou vlnu teroru může také vyvolat převrat v zemi.

Autora vývoj v Turecku zajímal v souvislosti s pokusy Washingtonu a Moskvy najít společnou řeč při vyřešení situace v Sýrii, kterou rámovala poslední návštěva amerického šéfdiplomata Johna Kerryho v Moskvě. Ten Moskvě navrhnul bližší vojenskou spolupráci v Sýrii a obě strany připustily, že k určitým, byť dílčím (a nekonkretizovaným) dohodám o Sýrii mezi nimi došlo. Přitom je podle autora v současné době kriticky důležitá situace města Aleppo na severu Sýrie v relativní blízkosti Turecka.

Právě vývoj kolem strategicky zásadní bitvy o Aleppo má souvislost s dalším vývojem v Turecku po vojenském puči. Podle Felgengauzra „posílení osobní moci v Turecku je prakticky nevyhnutelné a není jasné, jak bude tento autoritativní režim reagovat na možnou bitvu o Aleppo“.