Čeští dobrovolníci, kteří pomáhali uprchlíkům, působili v srbském táboře Adaševci u hranice Srbska s Chorvatskem do prosince 2017. Teď už v táboře pomáhají především místní lidé. Do tábora přicházejí nejčastěji lidé z Afghánistánu. O něco méně uprchlíků dnes přichází ze Sýrie a z iráckého Kurdistánu. Přicházejí do tábora s pomocí pašeráků, kteří si nechají za své služby zaplatit.

„Je to tak, že kdo má peníze, tak si může zaplatit větší servis. To znamená, že kdo peníze nemá, může zkoušet přejít hranici na vlastní pěst. Kdo má nějaké peníze našetřené, může si přechod hranic zaplatit. Kdo má více peněz, může si dovolit zaplatit třeba i taxík, který je převeze přes celý stát,“ prozradil Votypka. Pokud se o to někdo pokusí nelegální cestou a je chycen, je vrácen do zdejšího tábora. Votypka se setkal s lidmi, kteří byli takto do tábora vráceni čtyřicetkrát.

Proč přicházejí lidé především z Afghánistánu. V době, kdy v zemi působil velký počet amerických, britských či jiných západních vojáků, celá řada Afghánců proně pracovala. Především jako překladatelé. Američané za poskytované služby obstojně platili, jenže když se většina amerických vojáků ze země stáhla, tak Afgháncům, kteří jim dříve pomáhali, začalo jít o život. Někteří jejich spoluobčané jim nemohli zapomenout, že pracovali pro Američany. Tak se vydali do Evropy.

To jsou podle českého koordinátora pomoci lidé, kteří si zaslouží pomoc Evropy. Zaslouží si žít v Evropě, kde mohou prosperovat. Do tábora přicházejí však i tací, u nichž si Votypka není jistý, zda si zaslouží žít v Evropě. „Ale není na mně, abych to posuzoval... Naším úkolem rozhodně není posoudit, kdo má a kdo nemá právo na azyl,“ zdůraznil.

Celý rozhovor naleznete zde.

V roce 2015 do tábora přicházelo obrovské množství dětí. Postupem času se ale situace měnila. Vzhledem k tomu, že se balkánská cesta migrantům zcela uzavřela a s Tureckem Evropská unie uzavřela dohodu, která také klade uprchlíkům do cesty překážky, místo dětí začali přicházet mladí muži. Rodiny je vyslaly na cestu do Evropy v naději, že mají největší šanci tuhle cestu přežít a někdy v budoucnu otevřít možnost přicestovat také ženám a dětem.   

Když přicházely děti, byly mnohdy tak unavené, že je dobrovolníci tahali z bahna, dávali jim boty a tak podobně.

A co ho motivovalo k tomu, že se rozhodl přijet pomáhat uprchlíkům do Srbska? „Motivovala mě celospolečenská situace v ČR. Byl jsem šokovaný vlnou primitivního rasismu a fašizací společnosti. Těm lidem se přisuzovaly vlastnosti, které neměli. Dobrovolníci tady nebyli vítači. Nechceme otevřené hranice,“ zdůraznil. Prý trvá na tom, aby se lidé přicházející do Evropy prověřovali a aby měli Evropané kontrolu nad tím, koho k sobě pouští. Myšlenku nechat hranice otevřené považuje za naivní, ba až hloupou. Chtěl pomáhat uprchlíkům, ale i státům, které se snaží udržet situaci pod kontrolou.

„Já je nevidím jako příslušníky jiné kultury. Já je vidím jako inteligentní lidi, kteří mají trochu jiné zvyky,“ podotkl. Pokud jsou uprchlíci inteligentní, mohou se přizpůsobit. S těmito lidmi nemá český dobrovolník sebemenší problém. 

Posledních pár slov věnoval český dobrovolník situaci ve své domovině. Zdá se mu, že zájem o uprchlickou krizi opadl, ale někteří politici se dál snaží z tohoto tématu vytřískat politické body. „Do parlamentu se nám dostali okamurovci, kteří to téma dojí, jak to jenom jde, přestože v Čechách žádní uprchlíci nejsou. Tato věc je v České republice obrovským způsobem zneužívaná. Tak to vnímám já,“ uzavřel.