„Je odporné a hyenistické, co se strhlo kolem obrovské a kruté tragédie, která se stala na jezeře Lhota. Dlouho jsem váhal a nechtěl jsem k tomu nic říkat, ale ta vlna nespravedlivé zloby bohužel nepolevuje, ale sílí. Byl jsem tam v tu dobu s mými dětmi, s jejich spolužáky a rodiči. Hned vedle toho místa,“ sdělil Tuna s tím, že většina toho, co se píše a nad čím se všichni pohoršují, není vůbec pravda.

„Už okolo třetí v rozhlase vyhlásili, že se hledají dva sedmiletí vietnamští chlapci, aby je lidé případně přivedli do kanceláře. Lidé se kolem sebe dívali. Hlášení pak ještě opakovali. Ještě předtím jsme potkali plavčíka, který se po nich šel podívat na vedlejší pláž. Následovalo hlášení ve vietnamštině. A pak už žádost v rozhlase nejprve od zaměstnankyně, aby všichni opustili vodu. Což naprostá většina lidí až na pár výjimek hned učinila. Celá Lhota, několik set lidí utichlo. Mrazivé ticho. To nebyli lidé, kterým by to bylo jedno třeba z rasových důvodů,“ poznamenal Tuna.

„Viděl jsem plakat ženy. Okolní les prohledával psovod. Poté to samé hlášení od policie. A opakované hlášení, aby se dostavila překladatelka. A pátrání ve vodě. Pak už... Nemá smysl pokračovat. Je to tragédie, kterou si nikdo z nás nedovede a nechce představit. Jsem v myšlenkách s rodiči chlapců,“ dodal dále reportér.

„Přestaňte s tím hnusným honem na čarodějnice. Věřím, že rozhořčení většiny z Vás není vedeno špatnými úmýsly. Ale vychází ze špatných informací. Prosím, modleme se za oba chlapce a jejich blízké. Ale prosím, nekamenujme...“ uzavřel.

Celý příspěvek Jana Tuny:

Je odporné a hyenistické, co se strhlo kolem obrovské a kruté tragédie, která se stala na jezeře Lhota. Dlouho jsem váhal a nechtěl jsem k tomu nic říkat, ale ta vlna nespravedlivé zloby bohužel nepolevuje, ale sílí. Byl jsem tam v tu dobu s mými dětmi, s jejich spolužáky a rodiči. Hned vedle toho místa. A VĚTŠINA TOHO, CO SE PÍŠE A NAD ČÍM SE VŠICHNI POHORŠUJÍ, NENÍ VŮBEC PRAVDA!

Už okolo třetí v rozhlase vyhlásili, že se hledají dva sedmiletí vietnamští chlapci, aby je lidé případně přivedli do kanceláře. Lidé se kolem sebe dívali. Hlášení pak ještě opakovali. Ještě předtím jsme potkali plavčíka, který se po nich šel podívat na vedlejší pláž. Následovalo hlášení ve vietnamštině. A pak už žádost v rozhlase nejprve od zaměstnankyně, aby všichni opustili vodu. Což naprostá většina lidí až na pár výjimek hned učinila. Celá Lhota, několik set lidí utichlo. Mrazivé ticho. To nebyli lidé, kterým by to bylo jedno třeba z rasových důvodů. Viděl jsem plakat ženy. Okolní les prohledával psovod. Poté to samé hlášení od policie. A opakované hlášení, aby se dostavila překladatelka. A pátrání ve vodě. Pak už... Nemá smysl pokračovat. Je to tragédie, kterou si nikdo z nás nedovede a nechce představit. Jsem v myšlenkách s rodiči chlapců. 
Prosím ale všechny. Přestaňte s tím hnusným honem na čarodějnice. Věřím, že rozhořčení většiny z Vás není vedeno špatnými úmýsly. Ale vychází ze špatných informací. 
Prosím, modleme se za oba chlapce a jejich blízké. Ale prosím, nekamenujme...