Proti názorům, že Pražské povstání bylo ukvapené a zbytečné a že stačilo vyčkat na příchod Rudé armády, se ohradil předseda Senátu Milan Štěch. „Tady se ale zapomíná na záměry německé armády, která počítala s obranou nejméně dvoutýdenní, přičemž by celá historická část na levém břehu Vltavy byla zničena,“ řekl v projevu.

Rovněž slovenský velvyslanec Peter Weiss, jenž vyzdvihl hrdinství a vlastenectví povstalců, podotkl, že povstání zachránilo Prahu před zkázou, kterou jí chystala vojska generála Ferdinanda Schörnera.

„Role Pražského povstání byla zásadní už jen proto, že ukázalo, jak velký existuje v českém národě počet lidí, kteří jsou schopni a ochotni ve jménu svobody obětovat a povstat proti nepříteli,“ zdůraznil ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. Neoddiskutovatelný je podle něho i strategický význam povstání, když se jednalo o jednu z největších bitev druhé světové války svedenou Čechoslováky.

Úlohu Českého rozhlasu v květnu 1945 zdůraznil předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička. „Praha se za druhé světové války stala jediným osvobozeným městem, jehož svobodný rozhlas nepřestal vysílat ani v nejprudších bojích,“ uvedl. Podle Štěcha tehdy rozhlas naplnil veřejnoprávnost, veřejnoprávní média je podle něho nutné zachovat a chránit. Weiss mluvil o rozhlasu jako o symbolu odporu a o praktickém organizátoru povstání.

V Praze od 5. do 9. května 1945 vyvrcholilo povstání, které je považováno za největší české ozbrojené vystoupení v boji proti fašismu. Zapojilo se do něj přes sto tisíc lidí ve třech stovkách obcí, desítka tisíc lidí během bojů s Němci zahynula.

Pietní vzpomínky na oběti květnového povstání se dnes konají i na dalších místech Prahy. Lidé přišli na padlé vzpomenout k pamětní desce na Staroměstské radnici, další pieta se odpoledne koná u mostu Barikádníků.