„Chci se naučit jazyk a stát se součástí společnosti. Bohužel vůbec nevím, jak bych mohl úspěšné integrace dosáhnout. Snažím se naučit německy prostřednictvím kurzů na YouTube, protože nemohu najít volné místo v klasických kurzech. Vím, že v Německu platí rovnost mezi mužem a ženou a respektuje se tady homosexualita,“ říká jednadvacetiletý Adham Ali, který přišel do Německa před šesti měsíci z malé vesnice nacházející se poblíž Damašku.

Zdaleka ne všichni obyvatelé tábora však projevují tolik nadšení pro integraci jako Ali. Naopak jiní jsou spíš frustrovaní. Jako například o tři roky starší Palestinec Rafat Hajir. „Vstanu, nasnídám se a pak se poflakuji jen tak po táboře nebo chodím do posilovny,“ odpovídá Hajir německy na otázku, jaké jsou jeho každodenní aktivity. Hajir chodil na kurzy němčiny, které si platil sám. Jako jedinec bez státní příslušnosti nemá nárok na zaplacení kurzů německými úřady. Nyní je však bez peněz.

„Jsem zubař a mohl bych tady vykonávat stomatologickou praxi, ale zdejší úřady mi v tom brání. Jak se mám bez možnosti pracovat integrovat? Nemám žádné německé přátele a ani nevím, jak bych je mohl potkat. To je mám oslovit přímo na ulici?“ stěžuje si Hajir, který dle svých slov také koketoval s myšlenkou, že by pracoval ilegálně. Nakonec se však rozhodl postupovat podle platných německých imigračních zákonů.

Jak uvádí reportér magazínu Zeit Jaafar, ve stejně bezvýchodné situaci jako Hajir se nachází mnoho mladých uprchlíků z Blízkého východu. Za největší problém on a další kritici německého azylového procesu považuje, že migranti nemohou ani mnoho měsíců po příchodu do Německa normálně pracovat. „Uprchlíci sedí v ohrazených táborech a nic nedělají. Vyrábíme tím frustraci v neúnosném množství. Tito mladí lidé jsou tváří tvář vystavení bezvýchodné situaci ideálních obětí islámských radikálů,“ soudí reportér.

• Celou reportáž v angličtině najdete ZDE

Reportér německého magazínu také varuje před tím, že migranti často vůbec nemají představu, jaká jsou jejich práva a povinnosti. „Proč v tomto ohledu německé úřady nic nepodnikají? Proč jsou tito mladí muži ponecháni na pospas svému osudu? Neustále hovoříme o nutnosti jejich integrace do společnosti, ale přitom jim k tomu nedáme příležitost,“ píše Jaafar, který je přesvědčen, že mezi uprchlíky neexistuje nedostatek snahy se integrovat. „Chyba je spíš na straně spolkové vlády.“

„Setkal jsem se v uprchlickém táboře s mnoha mladíky, kteří se chtějí naučit německy. Bohužel k tomu však nemají příležitost, protože na ně nezbylo místo. Aktuálně jsou kurzy zajištěny pro 300 000 uprchlíků, ale bylo by zapotřebí najít místo v kurzech pro 800 000 lidí,“ kritizuje Jaafar a dodává, že těžko mohou mladí Syřané začít respektovat německé hodnoty, když se nemohou s Němci osobně potkávat. „Jsou si těchto problémů vědomi samotní politici, kteří si tak stěžují na nechuť uprchlíků integrovat se? Nebo raději budou dál strkat hlavu do písku?“

„Podobná rétorika zaznívající z úst politiků je nebezpečná, protože vzbuzuje dojem, že protipřistěhovalecká uskupení typu PEGIDA jednají správně. Realita je však taková, že většina uprchlíků se chce naučit německy, pracovat a integrovat se. Jistěže existují výjimky, ale přílišné zevšeobecňování ničemu nepomáhá. Ostatně, běžte si promluvit přímo s uprchlíky,“ uzavírá Jaafar.