Klíma jako dítě prožil část druhé světové války v terezínském ghettu. Na otázku, zda se nebojí další války, odpověděl: „Myslím, že bude přituhovat, protože zvláště muslimský svět bude čím dál výbojnější, nesmiřitelnější a agresivnější. Je to dané jeho ideologií a stoupající ekonomickou silou,“ uvedl.

Celý text je ZDE

Jako laureát Peroutkovy ceny dostal otázku, jestli mu není divné, že prezident Miloš Zeman tak vyhrotil vztahy s intelektuály. Podle Klímy je trapné, že místo aby se Zeman omluvil, tak jeho lidé hledali v archivu, jestli by se něco přece jen nenašlo. „Já jsem čapkolog, takže pro mě je Ferdinand Peroutka opravdu velká persona. Celá tato čapkovská generace byla naší největší intelektuální generací vůbec. To byla zlatá éra českých intelektuálů,“ uvedl.

Server také poukázal na to, že od té doby, co zemřel Václav Havel, hledá naše země nějaký nový morální vzor. „Do čela se derou hlavně podnikatelé. Je to normální?“ ptal se server. „Jak říkám, nenazrála doba, aby se vyprofilovaly lidské charaktery. Není pro to vhodná příležitost. Na rozdíl od totality nemáte šanci zjistit, kdo je srab a kdo hrdina,“ uvedl spisovatel Ivan Klíma.

Prvním čtenářem byla manželka

Přiznal, že prvním čtenářem jeho děl byla manželka. „Má k tomu ale blízko, studovala literaturu, stejně jako já, je to poloprofesionální čtenář. Taky dětem jsem dával texty číst, ale já si to čtu po sobě sám tolikrát, že redakčních připomínek nikdy moc nebylo,“ uvedl.

Svěřil se i s tím, že jedinou knížkou, kterou kdy napsal na objednávku, bylo Milostné léto. „To si vyloženě vyžádal nakladatel, já tehdy psal hlavně povídky a on mi říkal, ať napíšu román. Ve výsledku je to asi můj druhý nejúspěšnější román, hned po Lásce a smetí,“ vysvětlil Klíma.

Konkurenci čte

Server poukázal na to, že spisovatelé mají někdy tendenci raději nečíst konkurenci, aby se lépe soustředili na vlastní tvorbu. To ale není Klímův případ. Zvlášť když byl mladý, tak to bylo často tak, že něco přečetl a okamžitě dostal chuť psát. „Později mě pár autorů ovlivnilo i výrazněji. Třeba Graham Greene, kterého uznávám jako mistrného vypravěče. Ale když toho za svůj život přečtete tolik (ukazuje na rozsáhlou knihovnu), tak už ani sám nepoznáte, kdo vás nejvíce ovlivnil,“ poznamenal.

Přiznal také to, že na internet vůbec nekouká, protože to považuje za ztrátu času.

Nyní má pocit, že už všechno, co potřeboval napsat, napsal. Prý už ani nemá téma. „Říkal to správně i Philip Roth – v osmdesáti, pokud máte ještě trochu rozumu, je třeba toho nechat. Napsal jsem sice ještě pár povídek, teď vyšly (Absolutní frajer), má to asi čtyřicet stránek. Stačíte to přečíst při jedné jízdě v tramvaji či při dvou sezeních na záchodě. To je asi můj poslední literární počin, už toho nechám. I když – ještě jednu povídku v počítači mám, takovou rozsáhlejší, asi na patnáct stránek. Jen doufám, že jsem si ji nevymazal…,“ dodal Klíma.