„Metoda je přece známá a staletími prověřená – zakažme poddaným remcat! Nedaří se zvládat uprchlickou krizi? Vydáme zákon, že je trestné jakkoli hovořit proti migrantům. Vadí někomu nepřizpůsobiví spoluobčané? Vydáme zákon o povinné toleranci všech a všude. A běda tomu, kdo nebude tolerantní! Chtěli byste si žít po svém? Tak to ne! Budete žít tak, jak předepisují vaši vládcové. A budete si myslet to, co vám povolí oni! Tuhle zásadu najdete v různých variacích v církevních katechismech, vrchnostenských instrukcích i poučkách marxismu-leninismu,“ připomíná Vondruška v komentáři pro sobotní MF Dnes.

Podobnou taktiku volila katolická církev, když lid přestával věřit v neomylnost kněží. Francouzský kral krátce před revolucí také vydal zákaz kritizovat vladaře. A k čemu to nakonec vedlo? K pádu Bastily a k popravě krále.

Proto považuje Vondruška za tak důležité zachovávat svobodu slova. Ano trochu se mu nelíbí, že EU omezuje diskusi o migraci s tím, že nelze urážet druhé lidi. Jenže tento krok nevyřeší problémy, kterým čelíme, jen je tím odsuneme. Lidé budou o tom, co je trápí, mluvit stejně. Zásadní úlohu navíc začne hrát satira. Panovník, jenž zjistí, že jeho zákazy nefungují, může sáhnout k tvrdším opatřením. K mučení a stínání hlav. Nakonec ji ztratí on sám, jak ukázala i zmíněná Velká francouzská revoluce.

Jak z toho ven? Politici musí podle Vondrušky lidem znovu naslouchat a hájit jejich zájmy. Je tedy v zájmu politiků, aby svoboda slova zůstala zachována.