„Novelu zákonů o České televizi a Českém rozhlasu, která by posílila nezávislost veřejnoprávních médií, omezila politický vliv a oprostila je od komerčního tlaku, už podpořila řada osobností. Lze ji popsat jako změnu způsobu, kterým jsou voleni členové rad obou veřejnoprávních médií. Namísto Sněmovny by je fakticky jmenovalo dvaadvacet organizací, které podle předkladatelů zákona reprezentují ve svém souhrnu ‚významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy‘,“ seznámil úvodem s návrhem zákona Rožákem. Navrhovaný postup by měl prý zajistit, že rady budou skutečným nástrojem veřejné kontroly, nikoli pašalíkem politických stran, které usilují o ovládnutí médií. 

„Nechme stranou, že dle této logiky volení politici veřejnost nezastupují, podstatnou otázkou totiž je, nakolik mohou tuto roli splnit předvybrané spolky. Už při zběžném pohledu na jejich seznam vidíme, že významnou část tvoří herecké, filmové, hudební či producentské organizace, jejichž členové nebo přímo ony samy s veřejnoprávními médii vstupují do obchodních vztahů, a jsou tedy ve střetu zájmů,“ sdělil Rožánek a jmenuje například odborovou centrálu, sportovní unii, biskupskou konferenci nebo Svaz měst a obcí. 

Podle něj nejde o názorové proudy, ale o vlivové skupiny hájící zájmy svých členů. „I kdybychom však přijali tak trochu korporativistickou myšlenku, že se jedná o reprezentanty veřejnosti, pak je třeba se ptát, proč některé organizace na seznamu jsou, a hlavně, proč jiné chybí? Proč mají média řídit odboráři, a ne zástupci zaměstnavatelů?“ ptá se.

Závěrem dodal, že uvažovaná změna nevěstí pro nezávislost veřejnoprávních médií nic dobrého. V navrhovaném modelu totiž podle jeho slov chybí vyvažování. Nic tak nebrání tomu, aby si radní šli společně na ruku.