Páteční Lidové noviny přinášejí reportáž Lenky Procházkové o tom, jak turečtí policisté sledují čluny s uprchlíky mířící do Evropy a nesnaží se je zastavit. Ale běženci, kteří nestihnou naskákat do člunů, mají smůlu. Turci se o ně postarají a Iráčané, Afghánci či Syřané v den kontaktu s policií do „ráje“ v Německu neodjedou. Z tureckého turistického střediska Cesme je to přitom jen 16 kilometrů do Řecka.

„Nejvíce jsou na ulicích vidět Afghánci, Iráčané a Íránci. Syřané patří mezi elitnější uprchlickou kastu, většina z nich má peníze na to, aby přečkala čekání na člun v místních hotýlcích. Jejich děti mají moderní telefony, muži hovoří anglicky a všichni mají dražší verzi plovacích vest,“ píše Procházková.

Převaděčských mafií je několik. Někdy převezmou tisíce dolarů či eur a zmizí

Turecká policie sice kontroluje pláže, ale když vidí, jak lidé na plážích nafukují čluny a naskakují do nich, nesnaží se je zastavit. Jasnou stopku dostávají jen ti, kteří neměli štěstí a nestačili do člunů naskákat. Musejí čekat na další příležitost. Pokud jde o platby převaděčům, ty probíhají dávno předtím, než se běženci ocitnou na tureckých plážích. Jejich osudy dobře ilustruje příběh jednoho mladíka.  

„Táta přímo v Teheránu složil do banky 1 200 eur a mám prý záruku, že mě dostanou na loď,“ vypráví afghánský student farmacie Milat, který se svým rodičům uprchlíkům narodil v Íránu. „Žili jsme stále jako cizinci v Íránu, teď ještě chtějí, abychom se vrátili do Afghánistánu. Ale tam se bojíme Tálibánu… Táta rozhodl, že musím mít lepší život než on. Všechny naše peníze mi dal na cestu... A moje mafie mi už týden nezvedá telefon,“ říká Milat smutně.

Převaděčská mafie není jen jedna, existuje jich několik. Někdy se prý stane, že pašeráci převezmou peníze a zmizí s nimi. Běženci pak celé týdny sedí na pláži a příliš netuší, co s nimi bude.

Mezi uprchlíky najdeme také Afghánce, kteří v minulosti pracovali pro americkou armádu, třeba v pozici tlumočníků. Když se začala americká armáda stahovat, mnoho lidí propustila. Tlumočníkům a jejich rodinám pak šlo o život. Ačkoli vojáci Spojených států slibovali, že vezmou ohrožené občany s sebou, řadě z nich svůj slib nesplnili a ti pak z obav o život svůj i svých rodin vyrazili do Evropy.