Syruček připomněl Bavorsko Horsta Seehofera a jeho setkání s ním, kdy „…někdy zajde řeč i na Sudetoněmecké dny, když se s ním setkávám. A musím říci, že interně i on se diví, proč naši ministři nebo vládní představitelé jezdí na tyto srazy“.

Kdo se tady diví

Jindrák na to opáčil: „Já se divím, že se vůbec diví. V roce 1991 jsem přišel do Mnichova, kdy se tu zakládal československý konzulát. Je zajímavé, že komunisté jej zrušili, byl to jeden z prvních zrušených konzulátů po roce 1948. Tam se se mnou nechtěli ani bavit,“ vzpomenul Jindrák a pokračoval. „Mimochodem, v Zemském sněmu bylo tuším 55 procent poslanců ze zhruba dvou set, kteří byli přímo sudetští Němci nebo byli z jedné strany po rodičích. Bavorsko bylo v rámci Německa jednou z nejzaostalejších částí a pak tam přišla milionová komunita lidí, která tam zakládala průmysl, sudetští Němci nadneseně říkají, že Bavoráky učili jíst příborem, učili je vařit, protože pořád jedli řepu se šrotem. To přeháním… Ale hovořili nesrozumitelným jazykem s tím svým přízvukem.“

Došlo prý také k několika střetům s Václavem Klausem. Na česko-německé deklaraci, na A4 bylo devět bodů.  „… a z nich, tuším, že sedm bodů začínalo, kdy „Česká republika musí…“ něco. Omluvit se za odsunutí sudetských Němců a další a až poslední dva body byly, že Německo bude v přiměřené formě reflektovat události druhé světové války. To byla vyjednávací pozice, kdy jsme začínali jednat s Německem,“ seznámil přítomné se zákulisím bývalý kariérní diplomat. „Držel jsem se hesla normalizací k marginalizaci,“ posteskl si.

Krajanské politikaření

K sudetským Němcům pak řekl, že jejich nátlakový vliv na bavorskou politiku byl poměrně veliký, ale postupem času se to snižuje. „Dnes nastupuje generace profesionálních politiků. Nějaký pan Hertl, enderák z Durynska, který tam někde v podnikání zkrachoval a pak se vrhnul na politické podnikání. Je předpokládaným nástupcem Berndta Posselta. To je člověk, který jde za politickým byznysem a dělá si politickou kariéru. Posselt má své negativní vlastnosti, ale pocházel z Jablonce…“ Dnešní Adalbert Stifter, to byl podle Jindráka původně spolek, který sdružoval členy SS a NSDAP a tam bylo to tvrdé jádro odsunutých Sudeťáků, hodně z Plzeňska.

Plán B: Antiunie

Následoval dotaz z pléna k Rakousku: „Nejsou vztahy v posledních letech lepší, nezaznívají odtud výtky k Benešovým dekretům, nejsou agresivní slova kromě atomových elektráren a Rakousko také v poslední době přijalo naši pozici V4 ohledně migrace,“ uvedl starží muž. „Masarykova myšlenka se vtělila do neúplné Malé dohody. Dnes se k tomu přibližujeme.“

Jindrák na to reagoval slovy: „Já jsem si s Rakušany opravdu užil. Nesplněné sliby… Pozitivní dopad té výměny politiků je, že se dnes na to dívají pragmatičtěji. Co se migrační krize týká, dostalo se obloukem na naše pozice a pozice Visegrádu. Tam je také otázka Strany svobodných. Vztahy se určitě zlepšily. Nyní tedy odešel jeden velký muž rakouské diplomacie, který sice stříhal dráty s ministrem Dienstbierem, ale on vymýšlel zablokování našich přístupových rozhovorů do EU, vyznamenával velvyslance, cituji – který proti zájmům vlastní vlády ve funkci velvyslance hájil zájmy sudetských Němců,“ vysvětloval odborník z Hradu.

Lidé z polské vlády jsou zase podle něj hodně průhlední. „Musíme mít připravený plán B, jakousi Antiunii. V roce 2000 se utvářela jakási alternativa, kde měly být Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Rumunsko, Bulharsko. Sídlo této unie mělo být ve Švýcarsku, uvažovalo se, že by se to zaplatilo ze švýcarských peněz. Až nás všechny vyhodí skrz těch sankcí… Ale já jsem se více cítil lépe ve společnosti kolegy z Nizozemska, Dánska, z Belgie než toho Bulhara, Rumuna nebo Makedonce. Nic proti nim, ale myslím si, že opravdu patříme na ten Západ.“

„Pás mezi Ruskem a Německem je strategické geopolitické klíčové území ve vztahu mezi Východem a Západem…,“ zněla připomínka z auditoria. Jindrák na to: „Nás Britové, Francouzi, Němci nechali v roce 1938 v totálním štychu a škrtnutím pera nás totálně odepsali, a to je potřeba vědět. V roce 1968 se za nás Rumuni postavili, a to je také třeba vědět.“

Když je dlužníkem bohatý Kazachstán

Další dotaz se týkal Kazachstánu a jeho dluhu vůči nám ještě z dob Sovětského svazu. „Konal v tom něco prezident Zeman?“

„Nedopadlo to moc dobře,“ odpověděl Jindrák. „On byl jako první, který už v roce 1998 s prezidentem Nazarbajevem tento problém otevřel. Mimochodem, to je dluh, který vznikl v roce 1991 po rozpadu Sovětského svazu, není to starý ze sedmdesátých let… Kazachstán se k tomu postavil tak, že to vlastně není jeho dluh, že to tam někdo ukradl. Částečně jej ale dokonce uznali v roce 1995 dodávkami plynu, který by šel přes Rusko. Možné řešení z našeho pohledu by bylo postavení ambasády v Astaně, protože tam sedíme v takovém strašném baráku ve dvacátém patře ve strašném horku. Nazarbajev určil ministra energetiky, aby se zúčastnil těchto jednání. Ten dluh je největší, který zbyl po Československé federaci, 153 milionů dolarů. Je nějaká česká vesnice, která se z toho postavila. Říká se po Astaně, že rodina Nazarbajeva měla v tom plynu nějaké zájmy,“ vysvětloval Jindrák.

Ach ta Francie…

Následoval dotaz ženy z publika, který se týkal Francie. „Víte sami, že na tom Francie není ekonomicky úplně dobře,“ uvedl Jindrák a obrátil pozornost ke Španělsku. Jedna věc jsou podle něho ideje a naděje mladých lidí a na druhé straně je tu 50procentní nezaměstnanost mladých. „Němci přijímali v posledních letech tisíce Španělů,“ pochválil našeho západního souseda. „Seriózně se diskutuje o tom, co bude po Brexitu,“ dodal, že se vážně uvažuje o francouzštině v EU: Její ustupující vliv se nyní prý zase zvedne.

Syruček poté za obveselení přítomných dodal: „Stávky ve Francii nikdy nepominou, protože to je zvyk pomalu jako pití vína. To je prostě národní zvyk a národní svátek. Tak jako jsou nejkurióznější svátky, tak nejkurióznější stávka byla zaměstnanců Louvre, kteří stávkovali za to, aby dostali přidáno 120 euro na stres, který způsobují návštěvníci. Problém je, že volba Macrona byla projevem celkové nespokojenosti s dosavadními politickými stranami a s tím, jak ty strany řešily současnou francouzskou situaci. Francouzi jsou tradicionalisté. To, že se tradice levice a pravice prolomila, to je opravdu nový signifikantní prvek. Česká, stejně jako kdysi tehdejší Československá republika, je pro Francii daleký orient. To je země neznámá. Na Sorboně, na filologické fakultě všechny jazyky na východ od Rýna jsou prostě orientální. Zažil jsem, že ředitelka lycea, střední školy, která učila zeměpis, nedokázala říci, ačkoliv byla avizovaná čtrnáct dní dopředu návštěva, jaké je hlavní město České republiky a najít je na mapě. Když jsem si prohlížel školní učebnice dějepisu, tak tam na prvním místě byla Francie, na druhém místě Francie, na třetím místě Francie, na čtvrtém francouzské kolonie. A to ostatní prakticky neexistovalo,“ konstatoval Milan Syruček. „Ono je to v takovém vztahu – my jsme nejlepší na světě, Francouzi jsou nejlepší milovníci, ženy jsou nejkrásnější, my máme nejlepší literaturu, techniku, vědu.“

Jindrák poté šokoval přítomné: „Ve Francii se docela dobře vládne, protože francouzská politika má jistotu, že dluhy někdo zaplatí. Když by stáli dva prezidenti proti sobě, tak francouzský řekne – vy nás nemůžete nechat padnout, ty dva biliony euro, vzpomeňte si na naše oběti u Verdunu. A co udělají Němci? Zaplatí!“

Společně se bránit. Pod vedením Německa?

A nechyběl dotaz na společnou obranu. Jindrák na to reagoval slovy, že je to zpolitizované. Byla vypuštěna nějaká myšlenka, aniž to bylo rozpracované. A ke společné obraně v rámci NATO? Když zaútočí, jak říká pan ministr Zaorálek, ti zelení mužíčci, vynoří se někde v Litvě, tak nastupujeme, naše jednotky jdou regulérně do Litvy.“

Tlak Američanů na navýšení vojenského rozpočtu je podle hradního představitele obrovský. „Víte, kolik jsou dvě procenta německého podílu? Celých 72 miliard euro. To je rozpočet Ruské federace na obranu. Vezměte si, že toto by se mělo investovat do konvenčních zbraní v Evropě, a to jde o jednu zemi. A co ti ostatní… Jsme připraveni na to, aby Německo garantovalo naši bezpečnost? Nejsme! Představte si, že by německý velitel velel českým jednotkám, aby se pod německými výsostnými znaky někam vyloďovali,“ představil vizi Jindrák a hlas z publika na to: „Už ale něco podobného je…!“
„Já vím, ale to je v rámci NATO a je to jasně stanovené,“ odpověděl Jindrák. „Ale hlavním garantem bezpečnosti, a to se týká nejen nás, ale třeba Francie – tímto Německo tlačíme někam, kam samo nechce. Ono ani nechtělo být dominujícím prvkem EU. Ale to bylo v devadesátých letech. A kvůli neschopnosti elit na to Merkelová byla více méně dotlačena a teď se jí to samozřejmě po čase zalíbilo. To samé bylo, když vyjely německé tanky s jejich výsostnými znaky v Bosně. To bylo něco, to ta země zmlkla…“

Malér se jmenuje Macron

Pak padla obsáhlá připomínka Jaroslava Bašty k Macronovi: „Kdyby se podobné hnutí objevilo kdekoliv jinde, bylo by to něco podobného k tomu, co dělají oligarchové – politické podnikání. V tom politickém podnikání je alespoň jasné, kdo to platí. V případě Macrona si nejsem tak úplně jistý, kdo stojí za tímto projektem. Z našeho pohledu bych tam viděl základní budoucí malér. Již v průběhu kampaně před prezidentskými volbami se Macron vyjádřil velmi negativně o státech V4. Ve směru do Francie vykládal o tom, že musíme podporovat migraci z Asie a Afriky. První, co provedl, když byl zvolený prezidentem, byla ta omezení, která se týkala pracovních míst z východu. Na jedné straně zdůrazňuje migraci, na druhé straně je proti volnému pohybu pracovních sil v rámci EU. To, co je garantováno. A třetí věc, která může něco vysvětlovat – v době, kdy sestavoval svou kandidátku do parlamentních voleb, tak se ozývali různí představitelé z neziskových organizací, že vůbec netušili, že by měli být na té kandidátce a náhle se tam objevili. Uvažoval bych o značném zahraničněpolitickém riziku. Bude-li tato francouzská politika pokračovat, bude pro nás velmi nepříjemná. A nejsem si zcela jist, jak to bude vnímat Německo,“ prohlásil bývalý velvyslanec v Rusku.

Jindrák souhlasil. „Jsou zkušenosti z Německa, jak koncerny mají obrovský vliv na politiku. Překvapilo mne také, s jakou rychlostí prezident Putin do Francie přijel.“  „On se nechal pozvat…,“ bylo slyšet hlas přítomného posluchače besedy. „A ta mimika pana Macrona, to bylo zpravodajsky velmi dobře připravené. Doufám, že to nedopadne tak, jak vyhošťovali svého času rumunské Romy a tak budou vyhošťovat naše pracovníky,“ vzpomenul na poněkud opomíjenou, ne příliš humánní aktivitu země galského kohouta Jindrák.

„Samotní Francouzi mnohdy nerozumějí tomu, co se tam dnes děje. I včetně lidí na francouzském velvyslanectví tady jsou na rozpacích, jak to hodnotit,“ vmísil se do debaty Syruček. „I to složení parlamentu. Neobjevují se tam tradiční politici, ale samé nové tváře.“

Hlas z lidu však zněl poněkud smířlivěji: „Macronovo hnutí, to je obdoba, co je ve Španělsku a Itálii, a je projevem rozhořčení, protože je dnes snazší budovat odspodu a obejít se bez hierarchických struktur. Zbavit se těch zapouzdřených stran, jako je sociální demokracie, která nepustí nového člena, čekatelé se perou, kdo má větší právo sestavovat kandidátku. Nehodnotil bych, že je Macron proti imigraci, on je proti sociálnímu dumpingu.“

Opakování Balkánu: Orbán chtěl střílet do uprchlíků

Poslední dotaz mířil na migraci a pak na Rusko a sankce proti němu. „Nemělo se stát, že Evropou prošlo 1 200 000 lidí bez jakékoliv registrace,“ odpověděl Jindrák. „Merkelová to popisovala Sobotkovi v telefonátu, že když těch 40 000 Syřanů a Afghánců z Budapešti vyšlo a v čele nesli její fotku, proč je pustila? Bála se války na Balkáně. Orbán naznačoval, že do těch lidí začne na hranicích střílet. Zavřít je do detenčních táborů, kde se měla zkoumat jejich identita? Nechala tomu volný průběh, a to už byla první chyba, která se neměla stát. Druhým problémem je, že migrační téma se stalo výhradně politickým tématem v tom smyslu, že se dnes politici bojí říci něco na téma migrace. Třetí věc je výrok té komise. Nevzali jsme podle něj ani deset nebo 12 migrantů. Lucembursko jich vzalo 200 v rámci relokací, a to jim dávali ubytování v hezkých baráčcích, ale ani euro ve financích. Jídlo na poukázky. A to oni nechtěli. Systém povinných kvót je nastaven zvrhle. Německo nemůže dopustit opakování té situace, protože by to Merkelovou stálo hlavu.“

Rusko žije i se sankcemi. A řinčí zbraněmi

K sankcím vůči Rusku poté Jindrák uvedl, že díky nim se snaží pěstovat a vyrábět věci, které předtím nedělali. Sankce se také samozřejmě obcházejí ve formách investic přes třetí země. „Krym byl obsazen nelegálně a manévry, které dělá ruská armáda na západní hranici včetně řinčení maketami jaderných zbraní, poprvé po roce 1989 je jasně definován nepřítel – je to NATO. V rámci toho jsou označeny armády národních států. Není v našem zájmu, aby se Rusko rozpadlo, byla tam nestabilita, osamostatnily se nějaké gubernie, kde bude nějaký gubernátor, který má vlastní železárny a armádu. Lepší Putin než Porošenko,“ uvedl hradní představitel a na závěr ještě poznamenal: „A co s eurem? Mimochodem, začíná se říkat, že Řecko to zvládlo. Nezvládlo.“ Pak je podle něj enormní tlak na vytváření dalších společných institucí a společného rozpočtu.