Pane poslanče, prý jste se společně s kolegou Jaroslavem Borkou (KSČM) zúčastnil voleb v tzv. Doněcké lidové republice? Co je na tom pravdy?

Ano, vaše informace je pravdivá. V neděli 2. října jsme tam monitorovali průběh voleb, ale nebyl to primární cíl naší návštěvy v Doněcku.

Co tedy bylo primárním cílem?

Setkání a navázání kontaktů s komunisty z Doněcké lidové republiky (DNR). Jak možná sama víte, KSČM pravidelně vysílá svého právního zástupce k ukrajinským soudům, kde se řeší otázky zákazu Komunistické strany Ukrajiny. My to považujeme za flagrantní porušování základních politických práv občanů Ukrajiny a projev nedemokratického vývoje na Ukrajině. Proto nás zajímá i situace komunistů na Donbasu.

Vraťme se k otázkám kolem voleb. Proč jste se zúčastnil něčeho, co nebude nikým na Ukrajině, ale ani u nás či v EU uznáno?

Odpovím otázkou. A co dělá Ukrajina, ČR a EU pro to, aby byly naplňovány dohody z Minsku? Co dělá OBSE? Konstatuji, že nic! Mlčí a na všechny informace, které nepocházejí z Ukrajiny, bylo uvaleno informační embargo. Ví vůbec někdo z Čechů, jaká tam panuje situace? Zpravidla lidé vědí jen to, že tam bojují proruští separatisté podporovaní ruskou armádou a že „ta hodná Ukrajina“ proti nim vede antiteroristickou operaci. A položím další otázku. Kdo jsou ti teroristé? Podle Ukrajiny a zřejmě i České republiky jsou to obyvatelé oné oblasti. Tedy zhruba pět až šest milionů obyvatel, které se rozhodla Ukrajina pobít a dělá pro to maximum, a to ještě pod odborným dohledem USA a OBSE. Nejenom že tam neplatí příměří, ale ze strany Ukrajiny nejsou prozatím odsunuty ani těžké zbraně. Naopak, další jsou na linii fronty nasazovány. Není tak dne, kdy by nedocházelo k přestřelkám, a to i s použitím těžkých zbraní. Pozorovatelé OBSE na obou stranách konfliktu ovšem namísto toho, aby nějak zasáhli, tak za velmi slušné peníze sedí na hotelích a jen se tupě vymlouvají, že nemohou naplňovat článek tři dohody, když nejsou naplněny ty dva předchozí týkající se právě příměří a odsunu těžké techniky. Volby jako takové jsou až v článku čtyři dohody z Minsku.

Ale proč tam jezdíte zrovna vy, který jste byl Ukrajinou označen za persona non grata? Neměla by toto řešit česká zahraniční politika?

Měla, ale náš ministr zahraničí Lubomír Zaorálek si zřejmě myslí – podobně jako v EU – že když o něčem nebudeme hovořit, tak se to zřejmě vyřeší samo. Jeho zahraniční politika ve vztahu k Ukrajině a Donbasu je plně pod taktovkou USA. A těm jde o jediné – rozpoutat tak skutečnou válku s Ruskem. Nechci však rozebírat velmi složitou mezinárodní situaci, protože o ní tento rozhovor není. A jestli jsem já pro Ukrajinu persona non grata? Něco takového mi říkali, ale já nebyl na Ukrajině, ale v DNR. Stejně tak budu-li chtít, pojedu na Krym, do Jižní Osetije nebo do Náhorního Karabachu. Zamysleme se nad tím jinak. Ukrajina usiluje o to být součástí EU, ale na druhé straně chce obyvatelům EU a jejich politikům zakazovat vstup na jejich území. Je toto v souladu s politikou EU? Ze zemí EU tam kromě nás byli jako pozorovatelé třeba tři Italové. Z dalších národů mohu zmínit Finsko, Německo anebo Srbsko.

Jak tedy takové volby v Doněcku probíhaly? Můžete nám to popsat?

Šlo by odpovědět velmi jednoduše. Jako u nás. Víte, na podzim v roce 2015 jsem měl možnost být pozorovatelem voleb na Ukrajině, konkrétně ve městě Mariupol. A pokud budu srovnávat jenom tyto dvoje volby, tak je to něco diametrálně odlišného. V Mariupolu, ve městě, které je v blokádě ukrajinské armády a kde větší slovo než policie má Pravý sektor, byla cítit, jak se u nás říká, blbá nálada, někdy až strach. V Doněcku to byl svátek. A to doslova. Před každým volebním okrskem bylo mnoho lidí, zpívalo se a tancovalo. Lidé si tam u improvizovaných stánků mohli koupit ovoce, uzeninu, pečivo, med a další. Lidé mezi sebou i s námi diskutovali a z každé diskuse vzešlo jediné: touha po klidu zbraní a po míru. Jsou to zážitky, které se nedají popsat, to se musí vidět, musí se to osobně zažít.

Překvapilo vás tam něco?

Ano, na naše poměry velmi vysoká volební účast a velké procento mladých lidí, kteří k volbám přišli. Z toho je zřejmé, že lidem v Doněcku jejich budoucnost není lhostejná.

A co město Doněck a další města? Jak se tam lidem žije?

Mohl bych popisovat obchody narvané zbožím, restaurace plné lidí, ale nechci, aby to nevyznělo jako nějaká propaganda, protože město má i své stinné stránky. Třeba lidem v nouzi na mnoha místech pomáhá obdoba naší Armády spásy, jen to není neziskovka, ale stát, který lidem poskytuje jídlo a další věci. V celém městě také platí tzv. velitelská doba, což je něco jako zákaz vycházení v době od 23:00 hodin do šesti ráno. Toto opatření přijala tamní vláda jako bezpečnostní opatření a možná i díky tomu je ve městě klid. Víte, já bych doporučil každému, kdo má zájem, aby tam zajel. Zjistí tím, že mu zde politici a média lžou, a jim tam pomůže. Věřte, že každý, kdo má zájem poznat skutečný stav, je tam vítán.