Na úvod rozhovoru mluvil Cílek o své současné činnosti. „Hráli jsme si na blackout. A jak to probíhá, že? Sešli jsme se na jednom určitém místě za pomocí prepperů. Preppeři jsou lidé, to je hnutí, které přichází z Ameriky, je to od slova ‚to by prepper‘ – být připraven, a ti jsou připraveni na možný nebo částečný kolaps civilizace,“ řekl geolog. Tito preppeři podle něj vědí, co mají v takovém případě dělat. „Mají vysílačky, tak se normálně svolají armádními vysílačkami do své tajné základny, kterou pochopitelně nesmíme prozradit, že jo,“ vysvětlil Cílek.

Důležitá je tedy v případě blackoutu existence prepperů, což jsou lidé, kteří vědí co a jak, kam jít, postarají se o cizí. A jsou schopni si zajistit i potravu pro sebe a například i dalších 20 lidí. „Oni říkají: ‚No to je jednoduchý, otevřeme ty sudy, kde máme to zrní v tý atmosféře z oxidu uhličitýho, naložíme to zrní do alkoholu, ty holuby opijeme a umlátíme‘,“ konstatoval Cílek a zdůraznil, že je třeba mít obrněný transportér. A všechno uvidíme v dokumentu, který pan Cílek právě točí.

Následně také mluvil o tom, jak k blackoutu může dojít. „Třeba padne strom na dráty, odpojí prostě jednu elektrárnu, tím pádem je výkon, teda nutnost čerpat energii, směrován na druhou elektrárnu. Ta se začíná hroutit pod dvojnásobným požadavkem a teďka se ten systém zhroutí. Nebo napadne čerstvej sníh a potrhá dráty. Jo, ty systémy jsou velice složité,“ řekl Cílek a dodal, že minimálně rozhlas by měl mít přístup k záložním zdrojům energie. Nejhůř na tom ale budou panelová sídliště.

Celý text zde

Na otázku, zda si Cílek myslí, jestli je národ připraven na blackout, odpověděl, že to je na lidech. „To znamená i to, co my tady děláme s tou paní Martinou, je něco jako civilní obrana pro nás samé, a ti preppeři doopravdy v podstatě vytvářejí záchrannou strukturu nejenom pro sebe a svý rodiny, ale ještě pro nějakej omezenej počet dalších lidí,“ řekl a dodal, že lidé si v současnosti uvědomují, že stát slábne a „je dobrej na to vybírání daní a možná ani tam úplně ne“.

Zbyl čas i na migrační krizi, o které se Cílek také rozmluvil. Začal nejdříve v Německu. „Němci jsou zvláštní směsice, jak se ukazuje v poslední době i v souvislosti třeba s energetikou, tý chladný, organizovaný technický pragmatičnosti a německýho idealismu a vlastně tak nějak kolísají mezi těma praktickejma řešeníma a řešeníma, který podle mýho názoru jsou pro naši dobu téměř nevhodná,“ řekl a dodal, že jsou věci, o kterých se mluví, jako je například zničení památek v Palmýře, a věci, o nichž se mlčí, jako když „ISIS zničí arménskej památník genocidy“. Varoval také před situací v Egyptě, kde podle něj do pěti let mohou začít pogromy na Kopty, což je tamní křesťanská menšina čítající až 12 milionů lidí.

Migrace je podle něj někým řízená a ten někdo ji používá jako zbraň. Cílek argumentoval knihou Kelly Greenhillové „Migrace jako zbraň“, ve které se profesorka Greenhillová věnuje zhruba 60 případům, kdy byla migrace velkého počtu lidí využita jako zbraň či politický nátlak. „Americký prezident 1979 v Číně apeluje na čínská práva a čínský premiér se ho ptá: Tak kolik chcete uprchlíků? Milion, 10 milionů, 30 milionů? Jo a tím pádem už se o věci dál jako nehovořilo.“

Na závěr jen zmínil nové a nepravděpodobné cesty, kterými se uprchlíci vydávají do Evropy. „Je to teďka velkej obchod, ale jenom jako příklad tý nový trasy je ta arktická. Jste Syřan nebo Afghánec, dostanete vízum do Ruska, letíte do Moskvy, pak letíte do Murmansku,“ řekl Cílek a dodal, že následně skrz vesnici Nikel na kole do Norska. „Norové se z toho můžou trošku zjevit,“ tvrdil Cílek. „A říkají: Ano, my jsme členové NATO a my máme tenhleten příliv lidí, a Finsko, který není členem NATO, nemá žádné uprchlíky,“ uzavřel svoji myšlenku.