„Okamžitě se samozřejmě objevila reakce, že plyn nacistické Německo použilo při vraždění lidí ve vyhlazovacích táborech. Je ovšem pravda, že nacistický vůdce nikdy nenechal použít plyn na bojišti a nesvrhával ho z letadel na civilní obyvatelstvo a to ani v době, kdy se pro něj válečná situace vyvíjela mizerně a dělal bez ohledu na civilní oběti cokoliv,“ připomněl komentátor, který je zároveň knězem.

Historici podle něj zastávají názor, že averze k chemickým zbraním byla důsledkem jeho osobní zkušenosti, při které byl plynem zasažen jako voják v první světové válce. V důsledku toho na nějakou dobu oslepl.

Jandourek následně cituje příslušnou pasáž z Hitlerových „memoárů“ Mein Kampf. „Nad ránem zachvátila bolest i mne, po čtvrt hodině to bylo horší, a v sedm ráno jsem se klopýtavě s pálením v očích stáhl zpět, přičemž jsem s sebou vzal i své poslední hlášení z války. Již po několika hodinách se z očí staly žhoucí uhlíky, kolem mne se setmělo,“ píše se v knize.

CELÝ JANDOURKŮV TEXT ZDE

Jandourek doplňuje, že tato pasáž k Mein Kampfu se stala i zdrojem lékařských polemik, například šéf psychiatrického oddělení nemocnice v Heidelbergu Willmans, který byl Hitlerovým ošetřujícím lékařem, tvrdil že se nejednalo o zásah plynem, ale o hysterii v důsledku blízké exploze granátu.

Problémy s očima však prý Hitler prokazatelně měl, v době, kdy byl již führerem bylo v Německé říši státním tajemstvím, že nosí brýle.

„Trumpův mluvčí Sean Spicer tedy měl z hlediska historie pravdu. Hitler k chemické zbrani nesáhl,“ píše Jandourek, ovšem připomíná, že Hitler byl jinak ve válce zcela bez morálních zábran a pracoval na vývoji podobně či ještě více likvidační jaderné zbraně. Neuspěl, do značné míry díky tomu, že ze země vyhnal nejlepší židovské vědce.

Možná prý také nepoužíval plyn ve válečných operacích proto, že se obával odvety stejnou mincí. „Protiútok plynem od Židů a dalších nehrozil, protože byli zcela bezmocní. Stejně jako civilní oběti Saddáma Husajna a Bašára Asada za dobu jejich hrůzovlády,“ uzavírá Jan Jandourek.