Kritici však tak nadšeni nejsou. Tvrdí, že Unie se stala rukojmím Ankary. Turecko totiž sice slíbilo, že Ankara vezme na své území všechny imigranty, kteří přeplují nelegálně na řecké ostrovy, ale chce z evropské pokladny celkem šest miliard eur, urychlení jednání o bezvízovém styku a odblokování rozhovorů o vstupu země do EU. Navíc za každého běžence, kterého takto Turci přijmou, musí Evropa přijmout jednoho syrského uprchlíka z Turecka. 

Turkové přitom svými požadavky Unii překvapili. Kromě Angely Merkelové je dopředu znal pouze nizozemský premiér Mark Rutte. A mnozí další, například maďarský premiér Viktor Orbán, cítili právem zklamání – turecké jednání totiž neodpovídalo zmiňované evropské jednotě a společné vůli. 

Rakouský deník Der Standard nyní seznam tureckých požadavků označil za důsledek politiky Merkelové. A píše, že by podle něj byla chyba, kdyby Merkelová vše vsadila na jedno řešení. A není prý nikdo, kdo by ji na evropské scéně reguloval. Navíc, podle pozorovatelů, je postup Evropské unie pomalý, neboť novou dohodu s Tureckem budou politici schvalovat až za 8 dní. 

Proti plánované dohodě se bouří i ochránci lidských práv. Šéf humanitární organizace Pro Asyl Günter Burkhardt uvedl, že mezi uprchlíky nejsou jen Syřané, a proto není možné je štvát proti ostatním uprchlíkům, například Iráčanům či Afgháncům.