Jak server uvádí, zmíněné děti doma žijí v rozpadlých objektech bez dveří, oken a topení. Jejich rodiny vaří (pokud vůbec) na sudu, v němž hoří dřevo a na roštu je hrnec.

Do vody se dá instantní polévka a někdy třeba jen hladká mouka s papírem místo špaget a pak se to zalije kečupem. Na Šluknovsku řada rodin žije v děsivé chudobě, nejen ekonomické, ale i sociální.

„Z našeho pohledu je to středověk. Lidé živoří a přežívají z hodiny na hodinu. Nemají vůbec nic, minulost ani budoucnost,“ říká Gabriela Doušová, ředitelka Schrödingerova institutu, který se snaží takovým rodinám pomáhat.

Celý text je ZDE

Jak server připomíná, Schrödingerův institut vznikl před deseti lety, jeho zřizovatelem je litoměřické biskupství a dnes funguje ve Varnsdorfu, Rumburku, Dolní Poustevně, Velkém Šenově, Krásné Lípě, Vilémově, Mikulášovicích, Starých Křečanech a Jiříkově.

Pro vodu na vaření jdou na hřbitov

Právě v Jiříkově, městečku pár metrů od hranic, je situace nejsložitější a chudých, převážně romských rodin, je mnoho. Město institutu pro středisko volného času pronajalo bývalý špitál vedle kláštera svatého Karla Boromejského. „Dělají úžasnou práci, je tu spousta kroužků a v létě na zahradě příměstské tábory,“ řekl serveru starosta Michal Maják.

Do tamního klubu Koťátko pro předškoláky od dvou let dnes chodí devět dětí. Od 8 do 12 hodin se jim zde věnují Romky Alena a Jana. Hrají si, čtou pohádky, dělají svačiny... A děti učí základním návykům, které nemají z rodin. „Učíme je nejzákladnější věci jako mýt si ruce, jít na záchod a spláchnout. Doma mají v rohu kýbl nebo chodí ven za plot, pro vodu na vaření jdou na hřbitov,“ popisuje Doušová. „Kdo nemá zájem, toho nutit nemůžeme.“

„Některé děti u nás poprvé viděly splachovací záchod a byly v šoku. Když zjistily, že se tam dá hodit papír a po použití se tedy nehází z okna, s radostí tam házely všechno, i kostky na hraní,“ líčí Doušová v jiříkovském klubu Koťátko, kde si právě hrálo pět dětí.

Mezi prvními zde byly děti Sivákových, kteří bydlí ve zdevastovaném domě v Jiříkově. Polovina střechy je propadlá, místo dveří má rodina prkna, místo oken deky a igelitové pytle, ze střechy padá břidlice. Uvnitř je nesnesitelný zápach (zřejmě z nefungujících kamen) a nepořádek, popisuje server.

„Bílý“ by neuspěl

Rodin, žijících v podobných podmínkách, kde je před mrazem zahřeje jen postel zakrytá dekami a hadry, je ve Šluknovském výběžku mnohem víc. „Situace dětí je tragická. Jsou to takové vlčí děti, znají jen pokyny jako vypadni a drž hubu. Nevědí, co je normální rodina, jak funguje, nikdo si s nimi nepovídá, neznají pohádky nebo barvy,“ vysvětluje serveru Doušová. „Třeba jeden, jmenoval se Samuel, když k nám v pěti letech přišel, vůbec nemluvil, byl hladový a zmrzlý. Když si pro něj maminka přišla, dostal záchvat, že nechce domů. O takových dětech společnost neví a objeví je až při zápisu do školy a chce po nich něco, čeho nejsou vůbec schopné,“ říká ředitelka.

Dostat zanedbané děti do střediska není vůbec jednoduché. Daří se to díky romským pracovníkům, kteří vytipované rodiny donekonečna obcházejí, prosí a přesvědčují. „Bílý“ by neuspěl. „Je to stejné, jako kdyby k vám přišla žena v burce, že jí máte svěřit dítě. Stejně nepředstavitelné je to pro Romy, kteří bílým nedůvěřují. A také mají strach, že se z dětí stanou gádžové, což nechtějí,“ řekla ředitelka serveru.