Liberec si sto let republiky připomněl happeningem u busty prvního československého prezidenta T. G. Masaryka v 15 hodin odpoledne u Severočeského muzea. Pěvecký sbor Matylda nejdříve zazpíval Masarykovu oblíbenou píseň Ach synku, synku a přidal ještě další s názvem Voda teče. Což bylo příznačné, protože pršelo, jen se lilo. O mluvené slovo se postaral historik Jiří Bartoš Sturz. „Když po  roce 1989 skončilo čtyřicetileté období vlády komunistické strany a uvolnily se poměry přinejmenším ve smyslu svobody projevu, tak opět ve společnosti získal zelenou a rostl étos prvorepublikového masarykovského Československa. Opět jsme mohli svobodně mluvit o osobě prezidenta zakladatele, o tom, co se doposud jen šeptalo, že vlastně za první republiky to bylo úplně nejlepší,“ uvedl.

Kdyby se nerozpadlo Rakousko-Uhersko, kdyby...

Doba se však mění. „Žijeme v době, kdy nikdy jsme se neměli tak dobře po hmotné stránce a nikdy jsme neměli tak dobrý přístup k informacím jako v současné době. Ale také oproti prvorepublikovému období jsme společností názorově více rozpolcenou. Informace sice máme, ale je stále složitější v mediálním světě se vyznat a získat informace správné,“ sdělil historik. „A tak i na stoletou Československou republiku – ostatně je to svoboda každého z nás – se objevují nejrůznější názory. Slýcháváme velmi často, že kdyby se nerozpadlo  Rakousko-Uhersko, že bychom žili v mnohem bezpečnějším prostředí, že kdyby bývalo bylo to, tak by nebylo to,“ konstatoval s tím, že to jsou taková dějinná kdyby...

„Že by nebyla druhá světová válka, že by byla úplně jiná pozice vůči Sovětskému svazu. To jsou všechno hypotézy a dějinná kdyby. Historická věda v tomto směru hraje nesmírně zásadní roli, protože všichni máme určitou historickou paměť, ale ta bývá velmi často s historickou skutečností velmi rozdílná. Historická věda je řemeslo jako každé jiné, které nám má dodávat relevantní a správné informace, abychom se v tom zahlcení informacemi různého jiného typu dokázali dobře vyznat,“ řekl.

Státy se udržují z ideálů, ze kterých vznikly

„Není zde prostor k obhajobě stoleté historie Československé republiky, ale budiž řečeno, že Československo vzniklo jako stát demokratický. Pokud považujeme tento způsob vlády za nejlépe fungující a pokud možno spravedlnosti nejbližší, tak v takovém případě můžeme říci, že prezident Masaryk v tomto ohledu novému státu nastavil dobré kormidlo. A máme důvod toto kormidlo následovat. Od velké části států v období mezi světovými válkami bylo Československo skutečně státem, který měl našlápnuto k občanské společnosti, který fungoval na demokratických principech, které nebyly ideální. Ale státy se udržují z ideálů, ze kterých vznikly, pravil T. G. Masaryk,“ upozornil historik.

„A ten ideál nastavený Masarykem a jeho blízkými v období první republiky je ideálem rovných zad, ideálem demokratickým, ideálem, ke kterému se hrdě i po sto letech můžeme hlásit. Pane prezidente, dovolím si říci, že dokud bude tento stát i tento národ schopen své existence, budeme se každoročně sklánět s úctou před vašimi podobiznami, před velikostí vašeho politického i lidského génia a silou oběti, kterou jste naší novodobé státnosti položil,“ zakončil Jiří Bartoš Sturz a následně začali přítomní politici i zástupci různých organizací pokládat květiny k bustě prezidenta Masaryka. Byli mezi nimi skauti, sokolové, vojáci, zástupci univerzity, legionáři. Na závěr si všichni zazpívali československou hymnu. 

Politici s květinami. (Také primátor Liberce Tibor Batthyány a senátor Michael Canov). Foto: Oldřich Szaban

Toť hlavní oficiální akce ve městě, kde před sto lety místní obyvatelé vznik republiky příliš nevítali. Převažovali tu totiž německy mluvící lidé. Založili si dokonce provincii Deutschböhmen, která zahrnovala Karlovarsko a dnešní Ústecký a Liberecký kraj. Sídlo měla právě v Liberci. Až v polovině prosince 1918 Liberec obsadila československá armáda.