„Husitskou dobu máme tendenci posuzovat podle toho, co o ní napsal Jirásek nebo natočil Vávra. O koncilu tak víme, že tam byl Jan Hus obviněn z kacířství a následně upálen. Méně se však ví, že koncil byl svolán na tlak Zikmunda Lucemburského a jeho cílem bylo hlavně řešit papežské schizma (existence tří papežů, kdy každý z nich tvrdil, že je jediný pravý). Po čtyřech letech jednání koncilu se to povedlo a tři papežové abdikovali/byli sesazení a byl zvolen papež nový,“ popsal svůj pohled poslanec Feranec. Proč podle něj Zikmund tak tlačil? „Jako císař Svaté říše římské chtěl sjednotit křesťanské země k boji proti Osmanské říši. Nebojím se napsat, že Zikmund byl pravý syn svého otce, Karla IV.,“ uvedl.

„Inspirace kampaní MH se šíří netem... A bylo to prý ráno, takže už hoří, píše se. Dějiny ‚moderní‘ marketingově-zážitkovou cestou,“ napsal a přinesl také citát Jana Husa.  „Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, braň pravdu až do smrti, neboť pravda tě vysvobodí...“

„Upálení Mistra Jana Husa 6. července 1415 je pro mě jako evangelíka pietní vzpomínkou na velkého reformátora církve. Coby Čechovi mi připomíná naše významné místo v historii Evropy. Co však opravdu nesnáším, je zneužívání jeho mučednické smrti k vyvolávání antiklerikálních a protievropských nálad. Obvykle tak činí ateisté s mizivým vztahem k protestantismu i našim dějinám,“ začal svůj komentář Martin Schmarcz. 

Podle jeho slov Jan Hus nepadl za oběť zkaženosti papeženců ani proradnosti císaře Zikmunda Lucemburského. „Navzdory zažitým mýtům šířeným už od dob národního obrození se český reformátor nedostal do sporu s Kostnickým koncilem kvůli odpustkům a boji s amorálností duchovních. Tyto body byly v souladu s jeho postoji vyřešeny ještě před jeho příjezdem. Problém byl s jeho přihlášením se k Viklefovu popírání církevního učení o transsubstancianci, tedy eucharistické proměně vína a chleba v Kristovu krev a tělo,“ míní Schmarcz.

Vzpomíná pak i na husitské řádění, které je podle jeho slov temnou kapitolou našich dějin. „My jsme z něj však učinili jejich vrchol, a tím jeho negativní působení násobíme a prodlužujeme. Kdo chce dnes zvrátit náš návrat do Evropy, s velkou pravděpodobností zneužije husitskou symboliku. Husem se argumentovalo také u církevních restitucí. Nenávist národovců nemíří ‚jen‘ na bratry katolíky, ale absurdně i na mou kališnickou Českobratrskou církev evangelickou, neboť vznikla odštěpením od německých luteránů,“ dodal.

Pro něj samotného je Mistr Jan Hus jedním z otců protestantismu (ačkoli sám byl věrný katolík), reformátorem, který se spolu s dalšími zasloužil o jiné, individuálnější vnímání víry, jež je Schmarczovi bližší. „Je pro mě rovněž velkou postavou evropských duchovních dějin: spolu se sv. Vojtěchem či Janem Ámosem Komenským nás Hus umisťuje na přední místo v západní kultuře. Jsem následovníkem Jana Husa, v žádném případě však nejsem husitou. A štvou mě nevěřící, kteří jeho jménem šíří nenávist a nacionalismus. Tím ho zabíjejí podruhé,“ uzavřel.