V ostravské nemocnici zemřelo po útoku muže zbraní sedm lidí. I když podobných útoků bývá za hranicemi více a ani u nás to není poprvé, jistý šok Čechů je znát. Jak útok vnímáte vy?

Útoky v místech, která odedávna měla nepsaný určitý status bezpečí, se vždy vnímaly jako podlé zločiny nejhrubšího zrna, protože byly vedené proti nejen bezbranným, ale i nemocným lidem, kteří měli sníženou možnost obrany. Vyřizovat si účty na slabých je neomluvitelná zbabělost.

Tragédie v Ostravě byla činem vyšinutého jedince, i když ne natolik vyšinutého, že by nevěděl, co dělá. Ten kalkul byl jasný. Zabít co nejvíce. Proti takovým je těžká obrana: zjeví se a jednají. Takových, kteří jednají v náhlém pominutí smyslů, je však minimum. Mnohem více činů podobného charakteru je však záměrných, stojí za nimi politické cíle. Pachatelé těchto činů z našeho kulturního okruhu nepocházejí.

Je pravda, že ve zprávách jsou podobné tragické události čím dál častěji. Proč? Vypovídá to něco o společnosti? Nebo jsou to i média, která podobným událostem věnují velkou pozornost?

Podobné události se v médiích objevují stále častěji, pokud se četnost oproti minulým dekádám dá posoudit bez prozkoumání statistik. Zdá se však, že útoky jedinců, jejichž cílem není zisk nebo určitý politický cíl, přibývají. Naskýtá se tedy otázka, jestli v pozadí činů těch tichých střelců a jiných zoufalců není vnitřní pnutí ve společnosti. Určitý druh frustrace, se kterou si nevědí rady.

Psychicky nemocný pachatel je vždy výjimkou svého druhu v každé společnosti, to nevypovídá o ničem. Snad jen o tom, jak je snadné nebo nesnadné se dostat k nelegálně držené zbrani. Ale jasně, zbraní může být cokoliv. Jde jen o možnost přístupu k ní.