„Náměstek ministra vnitra Andrej Sámel mě opravdu přijel do Bratislavy zatknout. Dvěma limuzínami Tatra 613. Jenže nevěděl, kde bydlím. Poradil si,“ říká v knize Generál, který byl u toho, a která vyšla v edici Brána nakladatelství Euromedia Group až v roce 2019, poslední šéf StB Alojz Lorenc.

Zatknout bez rozkazu

O Václavu Havlovi Lorenz v knize věcně říká, že „byl dlouho před listopadem 1989 zviditelňovaný v zahraničí, kontaktovaný zahraničními politiky při jejich oficiálních návštěvách v ČSSR, podporovaný finančně“. Dlouho prý nebyl politicky ani tolerovaný, ani respektovaný a jeho aktivity byly považovány za nezákonné. „Po zkušenosti s jeho postojem k demonstraci 21. srpna 1989 bylo pravděpodobné, že se bude vyhýbat riziku násilné konfrontace. Dokázal do jisté míry odolat i militantnějším proudům mezi disidenty,“ tvrdí dál.

V jedné z odpovědí generál Lorenz cituje z rozhovoru ministra vnitra Richarda Sachera pro Týden.cz z roku 2009. Sacher v něm prohlásil, že nechtěl Lorenze pustit domů na Slovensko, protože tamní poměry byly trochu divočejší než u nás. „Bylo důležité mít ho denně pod dohledem. Havel si myslel, že ho pošleme na velvyslanectví do Mongolska, on byl v některých politických věcech trochu naivní. Lorenz byl velmi chytrý člověk a prohlásil, že nikam nepojede,“ dodal Sacher.

Když se Sachera zeptal Týden.cz na další Havlovy návrhy, ministr odpověděl: „Když se blížil pětadvacátý únor, ptal se mě: ‚Co uděláš?‘ Já: ‚Co jako?‘ Havel: ‚No, nás na různý výročí vždycky zavírali. Co kdybys nechal všechny ty komunistický pohlaváry zatknout přesně v den Vítězného února?‘ Já říkám: ‚Prosím tě a o co ten rozkaz opřu?‘ On na to: ‚Nás taky zatýkali bez rozkazu‘.“ A následovala otázka, jestli to tehdy Havel myslel vážně? „Myslel. Nechtěl se mstít, ale některé jeho nápady se hodily spíš do divadla než do politiky,“ odvětil Sacher.

Na citace Lorenz navazuje právě líčením, jak si náměstek ministra vnitra Sámel našel v bratislavském telefonním seznamu Lorenzovo číslo, zavolal mu a ten jej sám nasměroval na svou adresu. „Když jsem viděl jeho nervózní ošívání se, pochopil jsem, o co jde. Taky jsem mu to řekl. Trval jsem na tom, že do Prahy pojede i moje manželka. Musí mi pomoci s odvozem osobních věcí z pražského bytu, protože já se pravděpodobně v Praze zdržím,“ doplňuje Lorenz s tím, že byl podroben dlouhému výslechu a čekala ho nová zkušenost na Pankráci.

Nehlásím se k Ferencovi