„Vůči starým politickým rutinérům připomínají intelektuálové v politice trochu zajíčky hledící do tváře kobry. V tomto případě se jim kobra ještě navíc vysmívá, což normální kobry nedělají,“ poznamenává Jandourek. Jenže kdo je to vlastně intelektuál? Obecně lze říci, že jde o humanitně vzdělaného člověka, který veřejně komentuje politické dění, aniž je členem politické strany.
Základní problém intelektuálů tkví v tom, že vnímají svět jako složitou strukturu. Každý problém, který svět trápí, vidí velmi složitě, takže na rozdíl od politiků – schopných technologů moci nejsou schopni nabídnout jednoduchá řešení, kterým by voliči porozuměli natolik, aby se jim líbila. Naproti tomu „političtí predátoři“ toho schopni jsou.
„Protože se v demokracii bojuje většinou slovy, vyhrává ten s ostřejším mečem, tedy ten, kdo umí zjednodušovat, v horším případě lhát. Intelektuálové jsou ve velké nevýhodě, že jim prakticky chybí vůle k moci. Pokud chtějí moc, pak proto, aby prosadili ideál. Pokud chce predátor moc, tak prostě proto, že chce moc. To je v boji velká výhoda. Nemusí se zatěžovat takzvanými ohledy,“ shrnuje Jandourek.
Řečeno prostě a krátce, intelektuál do politiky nepatří. Schopný politik by se však měl obklopit filozofy, aby mu radili. Politik vyzbrojený argumenty totiž pracuje o poznání lépe než politik vyzbrojený toliko populistickými řečmi. Jandourek k tomu ovšem poznamenává, že existují bohužel i tací politici, kteří myslitele raději urážejí, než by využili jejich služeb. Naráží tím na prezidenta Miloše Zemana.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: mp