Někteří političtí komentátoři i přes to dovozují, že demokratické uspořádání státu není ohroženo, protože jsou zaručeny demokratické volby, které by případné excesy napravily.

Stejný názor vyjádřil i současný prezident republiky Miloš Zeman i jeho předchůdce Václav Klaus. Jenže tak jasné to není.

Pro punc legitimity

Je pravda, že jednou z velkých výhod liberální demokracie je její schopnost autokorekce. Pokud ve volbách zvítězí nedemokratické strany, existuje po uplynutí volebního období možnost lepší volby, přičemž v mezidobí ústavní mechanismy brání v zneužití moci.

Nicméně není možno ztotožňovat demokracii a svobodné volby, protože svobodné volby jsou pouze nutným, ale nedostatečným předpokladem demokracie.

I autoritářské režimy často využívají volby k získání punce legitimity a díky volbám se dostávají a udržují u moci.

Demokracie totiž vyžaduje i další liberální instituce, a to zejména nezávislá média, nezávislý systém justice a státní správy a občanskou společnost.

Tyto instituce jsou pak klíčové v případě vítězství nedemokratických sil ve svobodných volbách pro to, aby minimalizovaly škody, které tyto síly mohou způsobit.

Systém omezení a rovnováhy, který je obsažen v demokratických ústavách, tak někdy může působit paradoxně proti momentální vůli většiny voličů, protože musí snižovat nebezpečí jejich volby dříve, než způsobí nezvratné systémové poškození demokratického systému.

Systém omezení a rovnováhy omezuje demokraticky zvolené nedemokratické vůdce, ale společnost musí tento systém účinně využívat.

Nejdůležitější je pak samozřejmě činnost soudů a dalších státních institucí nezávislých na výkonné a zákonodárné moci. Nejen, že mohou odmítnout plnit nelegitimní a nedemokratická rozhodnutí vlády či parlamentu, ale mohou také podnítit odpor proti autokracii.

Mediální divize holdingu

Problém České republiky je ten, že velká část médií je pod vlivem Andreje Babiše; politika, který vybudoval své politické hnutí na stejném principu, na kterém fungují korporace s jediným akcionářem.

Média pod jeho vlivem jsou spíše pouze mediální divizí jeho chemicko-potravinářského a politického holdingu Agrofert.

I u dalších velkých médií se zdá, že spíše než demokracii budou bránit byznysové aktivity svých majitelů. Mezi to lze samozřejmě počítat i obranu vlastního podnikání před stále agresivnějšími zásahy státní moci a z toho plynoucí udržování přátelských vztahů s novými hegemony české politiky.

Jednou z posledních bašt demokracie tak zůstane justice, na kterou z tohoto důvodu bude vyvíjen mimořádný tlak.

Bude mít podobu kárných řízení a mediálních denunciací soudců nerozhodujících v souladu se zájmy nositelů výkonné, ekonomické a mediální moci.

Pokud se nedemokratickým stranám a hnutím podaří ovládnout většinu složek společenského života, stane se z voleb pouze určitá forma rituálu bez reálného demokratického obsahu.

Český politický systém by tak sice byl postaven na principu svobodných voleb, ale se skutečnou demokracií by mnoho společného neměl.

(autor je advokát a přednáší na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.