Autor jako mnoho dalších analytiků dochází k závěru, že eurozóna v dnešní podobě skončí návratem Německa k marce nebo vystoupením Řecka z ní. I když Řekům se do toho moc nechce. Takže Němci ve spolupráci se zeměmi Beneluxu a Rakouskem asi raději vytvoří užší měnovou unii, tzv. severní euro doprovázené měnovou reformou, mj. výměnou peněz. To je nutné připravit v utajení, což není nejjednodušší.

Pavel Fabini to dokumentuje na československé měnové reformě v roce 1953, jejímž zatloukáním se znemožnil jinak tehdy celkem oblíbený prezident Antonín Zápotocký. Panice nezabránil. Autor se domnívá, že ústavní činitelé jsou oprávněni zajistit, aby k panice nedocházelo, a to i za cenu milosrdné lži. Já jsem neměl ani ty tři stovky, které se měnily v poměru 1:5, ostatní 1:50. Ale jak se později provalilo, někteří prominenti si mohli v lepším kurzu vyměnit víc.

Měnová reforma v roce 1993 byla sice utajena lépe, ale občanům při ní o nic nešlo. Dva rozdělené státy prostě zavedly vlastní měny.
Utajení měnové reformy eura se tedy předpokládá. Německo údajně rozhodnutí o vystoupení z eurozóny přijalo po kolapsu americké investiční banky Lehman Brothers a výměna peněz byla technicky připravena už v roce 2010.

Objevily se dokonce informace a fotografie, že marky jsou vytištěné a uložené v depozitech tří německých bank. Pokud to není jako v tom americkém televizním seriálu Věřte, nebo nevěřte! Čeká se zřejmě jenom na záminku.

Návrat k marce si přeje polovina Němců a jejich počet stoupá. Ekonomicky by to bylo výhodné právě pro Německo, Rakousko a státy Beneluxu. Je otázkou, jak by to přijalo ostatních čtrnáct členů, zejména Francie a Itálie. Zájem o členství v tzv. malém Schengenu projevil už v roce 2010 prezident Václav Klaus.

Na znejišťování stability evropské měny se podílí i vedení Evropské unie. Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker řekl. "Jednotná měna nedává smysl, pokud padne Schengen." A následně: "Schengenský systém je v kómatu." Přiznání podílu viny na evropských krizích nenásledovalo.

I německá kancléře Angela Merkelová 11. ledna 2016 v Mohuči řekla, že uzavření schengenských hranic znamená konec eura. Není lehké rozpoznat, šlo-li o vyhrůžku, aby byla respektována její uprchlická a proturecká politika, nebo seriózní analytický soud. Její ministr financí Wofganad Scheuble o čtyři dny poté byl nekompromisnější, podle něho konec eurozóny může nastat během několika dnů.

Od té doby těch několik dnů proběhlo nesčetněkrát. Mohli bychom to tedy klidně označit za fámu. Ale kdo co ví? Možná se těch několik dnů při těžko předvídatelných rozhodovacích procesech Evropské unie začalo odpočítávat zrovna ode dneška. Eura za Kč jsem si vyměnil. Ale z jiného důvodu. Kurz udržovaný Českou národní bankou už asi nikdy tak výhodný nebude. I když teď předseda Evropské komise Juncker znovu vyrazil do boje za rozšíření eura. Teď pro změnu prosazuje evropsku armádu. Pro tu je také Angela Merkelová. Ale daleko víc ji asi znepokojuje, jak dopadne v berlínských zemských volbách.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami