Petr Fiala dokumentuje, jaké významné osobnosti v západním společenství tento post zastávaly. Pokud jde o současnost, někdy se ale musí vyjadřovat velmi diplomaticky, když například píše: "Před pár dny rezignoval britský ministr zahraničí Boris Johnson, nejviditelnější postava konzervatistů a s nejvyššími politickými ambicemi." No právě... Je to milostivý soud, když jen vzpomeneme jeho roli v brexitu či v kauze Salisbury. Trumpovo přehnané ocenění Johnsonovy osobnosti na tom nic nezmění, jen posloužilo k účelové dehonestaci premiérky Theresy Mayové.

A mluvíme-li o americkém prezidentovi, stačí připomenout, jak měnil státní tajemníky pro zahraniční věci jako žolíky. Míní-li autor, že připomínat Madeleine Albrightovou je zbytečné, tak ve srovnání s ním by jednou nerad četl objektivní zhodnocení její role například v jugoslávské nebo irácké krizi. Ale na svůj názor má jistě právo.

O nejednoduché situaci v naší zahraniční politice svědčí, že autor sice píše o potřebě prosazovat naše národní zájmy, ale v dost rozsáhlém článku ani nenaznačuje, jak je ODS chápe. Podobně je tomu s personální připraveností opozice, kdyby se Fialovi podařilo vybudovat slibovanou politickou alternativu, kdo by post v Černínském paláci zastával. Po dlouhém přemýšlení si možná vzpomeneme jen Alexandra Vondru. Prostě berme situaci, jaká je, nic si nenamlouvejme.

Autor má ale pravdu, že momentálně je na tahu ANO s Andrejem Babišem a konkrétně ČSSD s Janem Hamáčkem. Sociální demokraté oprávněně trvají na Miroslavovi Poche. A není důvod pochybovat, že by tuto funkci nezastal. I prezident Miloš Zeman má ale své důvody, proč ho nechce. A tak možná zbývá jeden pokus v co nejsilnější sestavě navštívit Hrad, aby prezident změnil své rozhodnutí. A nestane-li se tak, pro realisty zůstává jen metoda gordického uzlu. Přes všechny námitky, které můžeme shromáždit, i nechuť se do funkce vrátit, je relativně nepřipravenějším mužem z Lidového domu na tuto funkci Lubomír Zaorálek. Není sice sporu o tom, že se mu lépe daří v opozici, než ve funkci, ale za čtyři roky v Černínském paláci jistě přišel na to, jak to dělat jinak.

(autor je sociolog)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.