Na I. Vaticanu (1871) bylo formulováno dogma o neomylnosti papeže. Neomylnost se vztahuje na oblast víry a mravů. V historii církve však byli i papežové, kteří se buď dopustili hereze, nebo ji schválili či svým životem dokazovali, že jsou apostaté (ztratili víru v Krista). Po prohlášení dogmatu o neomylnosti papeže začali nepř&aacu te;telé církve – zednáři – konstruovat plán, jak nejefektivněji – prostřednictvím úřadu apoštola Petra – zničit církev a víru v Krista. V zednářském dokumentu Alta Vendita se uvádí: „Budou si myslet, že jdou pod praporem Petrových klíčů, ale už dávno půjdou pod naším praporem...“

Katolíci – jak prostý lid, tak kněží a biskupové – jsou přesvědčeni, že Bůh nemůže dopustit, aby byl zvolen papež – heretik. Vůbec nepřipouštějí, že by se papež mohl dopustit hereze nebo že by snad mohl odpadnout od víry. To je ale tragický omyl! Je to stejně primitivní myšlení, jako když si židé mysleli, že Bůh nemůže dopustit zboření chrámu. Bůh to dopustit může, když lidé a hierarchie odpadnou od Boha. Katolická teologie neučí, že papež nemůže zhřešit, učí jen, že je neomylný v pravdách víry a mravů, když mluví ex cathedra. Pravoslavní vyvozují závěr, že katolíci chápou pojetí primátu tak, že papež ne může zhřešit. Na jednotlivých případech hříchů papežů v historii pak dokazují, že je to lež. Vatikán a církevní hierarchie to sice tak, jak říkají pravoslavní, oficiálně neučí, ale nutí lidi tak myslet. Katolíkům bylo vsugerováno „ctnostné“ myšlení, že Bůh nemůže dopustit, aby se mohl na úřad biskupa, mezi kardinály či dokonce na místo samotného papeže, dostat člověk, který je heretik, anebo ten, kdo jde vědomě proti Kristu a církvi a má plán narušit víru i morální principy hlásané evangeliem! To vše se ale stalo a dnes už vidíme reálná fakta i důkazy zrady uvnitř církve, především od počátku 20. století až podnes.

Z historických faktů svědčících o herezích a zločinech, kterých se dopustili papežové, jasně vyplývá, že pokud chceme hájit neomylnost a primát papeže, musíme lépe formulovat, za jakých podmínek charisma a neomylnost působí a na co se vztahuje. Jednoduché pravidlo dal papež Pavel IV.: pokud biskup nebo papež byli před volbou nebo se i po volbě stali heretiky, okupují úřad nezákonně – vše, co dělají, je neplatné (viz bula „Cum Ex Apostolatus Officio“).

Církví jsou jasně formulovány všeobecně platné pravdy víry, které jsou zde již 2000 let. Mezi ně především patří, že spása je jedině v Ježíši Kristu a že Písmo je inspirováno Bohem – obsahuje historická fakta a ne mýty. Božímu lidu bylo dáno Desatero Božích přikázání, byly ustanoveny svátosti... Křesťané z Písma svatého vědí, že pohané se klanějí démonům a islámský Alláh nemá nic společného s pravým Trojjediným Bohem... Pokud nějaký papež narušuje tyto pravdy víry, každý pravdivý křesťan může jasně poznat a lehce rozsoudit , že to, co papež hlásá, není ve shodě s učením církve a Písma svatého, ale proti němu.

Papež je neomylný ve věcech víry a mravů ex cathedra, pokud je v církvi; tedy pokud je v jednotě s Kristem, s Kristovým učením! Stejně tak i svátosti působí „ex opere operato“ s podmínkou, že dotyčný kněz nebo biskup je v jednotě s Kristem a s pravověrným učením církve. Pokud odpadl – stal se apostatou – „ex opere operato“ už nepůsobí. Stejně tak nepůsobí ani neomylnost papeže. Krátce řečeno: heretik už není papež a ani jím nikdy nebyl.

Dnes František líbá nohy transsexuálům, a tím tuto deviaci posvěcuje, vyzývá k islamizaci každé farnosti a kláštera, vydal heretickou exhortaci... Přesto katolíci nesmí o žádných heretických slovech a gestech papeže ani zapochybovat, ne tak je pravdivě ohodnotit. Tento psychologický prvek byl v katolické církvi vědomě zneužit heretiky a zednáři s cílem zmanipulovat katolíky, změnit pravdy víry, a tak spasitelnou víru zničit! Katolíci si ale dál mají myslet, že jsou katolíky, i když se už pod apostatickým vedením stali apostaty. Mají si myslet, že jsou křesťané a věří v Krista, i když po dřízeností apostatům ztratili Kristova Ducha a přijali ducha antikrista! Jaké je východisko? V 2. části pod názvem Modernismus a církevní eutanázie tuto otázku podrobněji rozebereme.