Jestli je vše, co v tomto směru říká advokát doktora Ratha, pravdou, pak by mne ani moc nepřekvapilo, že je vazebně stíhaným během dne opakovaně pouštěna z reproduktorů jedna a ta samá hudební smyčka s vysvětlením "odborníka", že je to pro jejich duševní dobro, ačkoliv se stereotypní hudební produkce právě v časech, kdy jeden známý vězeň na dotaz odpovídal "profesor Horák", používala ke zdeptání člověka.

Zkrátka a dobře. Že je na tom naše demokratická společnost špatně, to vím. Ale že až do té míry, že nenechá neodsouzené, ať jsou jacíkoliv, vyspat, jsem netušil. Snad ani nemusím dodávat, že tento postup s jistou míry nadsázky legalizuje celonoční hudební produkce nepřizpůsobivých. Stačilo by z jejich strany argumentovat tvrzením, že když na ně lidi křičí, ať to ztiší, že mají jistotu, že si, pokud jsou např. v bezvýchodné sociální situaci, nic neudělali. A měli by pravdu. Zoufalí a vystresovaní lidé žijí i mimo (hlavně) vazební věznice a nikoho z dnes stěžujících jejich zdravotní stav poté, co je nepřizpůsobiví "dozorci" nenechají vyspat, nikdy legislativně nezajímal. Tedy ani Nečase, "Tluchořovu" trojku, natož Nagyovou.

Důkazem bude rychlá náprava vazebních praktik, sic možná jen pro exponované osoby, ale venku bude dál pokračovat "perte se a žerte se" se všemi negativním následky na zdravotní (psychický) stav obětí bezohledné lidské zvůle.