Nebylo by proto politicky korektní, kdyby na tento skandální příběh, který údajně není náhodný,  reagoval  ministr zdravotnictví  odvoláním  ředitelů všech sedmi nemocnic, které pacientku odmítly, omluvil  se národu a jako třešničku na dortu své politické cti by nabídl vlastní rezignaci? Stalo se to? Ani náhodou! Dokonce mám pocit, že jsem komentář ministra na tento skandál vůbec nezaznamenal.

Už dopředu tuším, že se mohou najít lidé, kteří pro tuto situaci budou mít pochopení či vysvětlení, které ze zaměstnanců nemocnic, kteří řidiči sanitky řekli ať jede jinam, z ředitelů těchto nemocnic a z pana ministra, udělají poctivé služebníky Hippokratovi přísahy. Na rozdíl od nich jim podobný osud, až pojedou v sanitce a budou mít život na nitce, nepřeji. Každá nemocnice, která zrovna není zavalena zraněnými z havarovaného letadla či plně obsazeného autobusu, musí mít pro naše děti, rodiče, sourozence a  blízké i za cenu toho, že si ředitelé  nemocnic, ředitelé zdravotnických pojišťoven, včetně pana ministra, přesednou z luxusních vozů do základní výbavou vybavených Rapidů, jedno volné lůžko!!!  Zkrátka a dobře.

Jsem přesvědčený, že po této  prohře  našeho pravdoláskařského zdravotnického systému a ÚSTAVY, by všechny, za tuto nelidskost odpovědné,  měla v pracovní době reprezentovat prach obyčejná chůze, průměrná mzda, možná i pobyt na pracáku.