Závěr:
Veřejnost je pouze k tomu, aby v předepsanou dobu volila vhozením svého volebního hlasu do urny. Nemá cenu předkládat volební programy jednotlivých stran. Mluvit o míru, protestovat proti podílu na zabíjení je zcela zjevně naprosté donkichotství. Podíl zabitých vojáků a civilistů jasně ukazuje, koho rozhodnutí politiků nejvíc postihne. K tomu se nabízí otázka, jaký je poměr zabitých politiků, členů vlády, zákonodárců ku zabitým civilistům? Jaké je vlastně postavení veřejnosti, občanů?

Pan poslanec Antonín Seďa to definoval jednoznačně: Osobně si nemyslím, že by o změnách ústavy měla rozhodovat veřejnost.

Je to i odpověď na: Vláda věcí tvých k tobě se navrátí, tj v tomto parlamentním systému nikdy. Zcela záměrně je vynecháno zprofanované slovo demokracie.

Co se vládě a poslancům na čl.43 Ústavy nelíbí?

(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o
a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,

Pro zajištění své moci navrhují:

(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů.
(Kromě jiného, nebude vysvětlovat svým občanům, veřejnosti, že existuje něco jako rotace sil, takže 60 dnů je prázdné číslo.)

A proč?
Schopnost flexibilní reakce se týká především zmiňovaných sil VJTF, které mají být v případě potřeby nasazeny v řádu dnů a jsou alianční reakcí na výše popisovanou zásadní změnu bezpečnostního prostředí. ČR přislíbila, že bude schopna vyčleňovat vojenské jednotky pro VJTF, ale v okamžiku případného nasazení do operací, které nespadají pod čl. 43 odst. 4 Ústavy ČR, by o vyslání rozhodoval Parlament ČR a v takovém případě by bylo fakticky nemožné získat v potřebném čase souhlas obou komor Parlamentu ČR s tímto vysláním.

Žádní občané České republiky, iniciativy a hnutí nic takového neslíbili !!!!!!

Jako je normální bombardovat bez mandátu OSN kdekoliv a cokoliv, je bohužel i normální, co si sám občan a volič neuchrání, to mít nebude.
Nezbývá než konstatovat že vláda a nemalý počet poslanců jsou pro veřejnost, občany, voliče bezpečnostním rizikem.

Podvedení, ale ne hloupí občané, voliči navrhují k čl.43 Ústavy pro bojechtivé poslance a členy vlády následující znění:

Navrhované upravené znění:

Návrh neruší žádnou část textu, ani slovo, jen doplňuje nový text.
Zcela nový je odstavec (0), doplněny jsou odstavce (3), (4), (5) a (6).

Čl. 43
(0) Vojáci Armády ČR mohou být v zahraničí bojově nasazeni pouze na základě mandátu RB OSN, nebo k obraně státu, který se stal cílem agrese, a to jen se souhlasem vlády přijímacího státu vzešlé z posledních voleb před vznikem bojů. V zahraničí mohou působit v bojové součinnosti pouze s vojáky států uznávajících jurisdikci Mezinárodního trestního soudu.

(1) Parlament rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o společné obraně proti napadení.
(2) Parlament rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem.
(3) Parlament vyslovuje souhlas

a) s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky,
b) s pobytem ozbrojených sil jiných států na území České republiky, nejsou-li taková rozhodnutí vyhrazena vládě,
c) s průjezdem ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo s jejich přeletem nad územím České republiky, pokud jde o přesun na místa válečných bojů.

(4) Vláda rozhoduje o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o

a) plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení,
b) účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu,
c) účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích.

O řetězení vysílání a pobytu ozbrojených sil České republiky mimo území České republiky rozhoduje Parlament.

(5) Vláda dále rozhoduje
a) o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území České republiky nebo o jejich přeletu nad územím České republiky, pokud nejde o přesuny na místa válečných bojů
b) o účasti ozbrojených sil České republiky na vojenských cvičeních mimo území České republiky a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky.

(6) O rozhodnutích podle odstavců 4 a 5 informuje vláda neprodleně obě komory Parlamentu, právní moci nabývají pátý den po doručení. Parlament může rozhodnutí vlády zrušit; ke zrušení rozhodnutí vlády postačuje nesouhlasné usnesení jedné z komor přijaté nadpoloviční většinou všech členů komory.

Komentář:

V odstavci (0) je lepší použít než „souhlas RB OSN“ obrat „mandát RB OSN“, neboť RB OSN nedává bianco list, nýbrž ve svém mandátu specifikuje cíl a způsob nasazení ozbrojených sil. Charakteristika vlády (vzešlé z posledních mírových voleb) má jednak zajistit, že AČR nebude pozvána nějakou instrumentálně vzniklou vzdorovládou, a také, že si nás nepozve nějaký nedemokratický režim, který nepořádá ani takovou formalitu jako jsou volby.
Oproti původnímu návrhu jsem doplnil v odstavci (0), že jde o obranu napadeného státu, aby nás náhodou někdo nepozval k zaútočení na kohosi.
Oproti původnímu návrhu jsem doplnil v odstavci (4) pojistku proti řetězení zahraničních misí vládou. Pokud chce vláda operativně prodloužit či řetězit misi, nechť tak učiní na základě souhlasu a podmínek (dá-li je) Parlamentu.
Oproti původnímu návrhu jsem v odstavci (6) také prodloužil lhůtu nabytí právní moci rozhodnutí vlády, které vláda zasílá Parlamentu, ze 3 na 5 dní. Aby Parlament, pokud chce, měl šanci se sejít a vyjádřit k rozhodnutí vlády (třeba jej zvrátit, podmínit).

Tolik návrh občanů, voličů.

Konstatujeme, nepokoje vyvolávají svým jednáním politici, poslanci, představitelé vlády, ne občané. U občanů je to poslední možnost, jak si chránit svojí budoucnost, život a to dřív, než se začne rozhodovat o škrtnutí jiného článku Ústavy

článek 23. Listiny základních práv a svobod:
Občané mají právo postavit se na odpor proti každému, kdo by odstraňoval demokratický řád lidských práv a základních svobod, založený Listinou,
jestliže činnost ústavních orgánů a účinné použití zákonných prostředků jsou znemožněny.

Hlasy občanů, voličů by mělo dostat jen to hnutí, politická strana, která se zaváže, že Armáda České republiky je určena k obraně ČR, ne agresi pod vedením kohokoliv.

Co si neubráníme, nevybojujeme, to mít nebudeme.