IAV – ochrana lidských práv a svobod se obrátil na Ústavní soud České republiky v kauze odsouzeného Maroše Straňáka, který si odpykává trest 24,5 let ve věznici Mírov. Předmětnou kauzou se IAV dlouhodobě zabývá a dospěli jsme k názoru, že vina odsouzeného nebyla spolehlivě a nezpochybnitelně prokázána. Tím došlo k závažnému poškození a krácení jeho práv a svobod, což je v zásadním rozporu s Listinou základních práv a svobod, kterou Česká republika, jako demokratická země, přijala.

V reakci veřejnosti na Seminář k vymahatelnosti práva a spravedlnosti v České republice, který Institut Aleny Vitáskové pod záštitou Jiřího Kobzy – poslance SPD pořádal v sídle Poslanecké sněmovny parlamentu ČR dne 7. září 2020, byly IAV doručeny stovky podnětů upozorňující na maření spravedlnosti stran mnoha policistů, státních zástupců i soudců. Abychom stav vyjádřili lidsky a srozumitelně: Dopisy a emaily jsme doslova zavaleni. S takovým množstvím korespondence jsme se od založení IAV nikdy nesetkali. Na jedné straně jsme rádi, že veřejnost sdílí myšlenky Manifestu IAV, ale na straně druhé jsme zděšeni obsahem a množstvím zpráv signalizujících systémový rozpor mezi činností soustavy státního zastupitelství a veřejným zájem, a také systémová selhávaní v rozhodovací praxi obecných soudů.

Jedním z případů, kdy není možné mlčet, je případ právě Maroše Straňáka, vězně, který byl vrchním soudem v Olomouci v roce 2014 odsouzen k 24,5 letům vězení. Rozsudek tehdy podepsal předseda soudu JUDr. Libor LOSA.

V případu Maroše Straňáka (a s ním dalšího odsouzeného) však existuje tolik významných a zásadních pochybností, že je snad nemůže vidět jen ten, kdo je vidět nechce, jako například:

• nezájem soudů respektovat znalecké posudky ve zřejmý prospěch odsouzeného
• tlak policie na soudního znalce
• nezájem soudů respektovat výsledek detektoru lži se závěrem „test není pozitivní ke spáchání trestné činnosti“
• nezájem soudů respektovat důkaz výpovědí objektivních svědků ve zřejmý prospěch odsouzeného / odsouzených
• nerespektování obsahu obhajoby druhého odsouzeného
• zcela nestandardní a mimořádně náhle rozdílná rozhodovací praxe stran soudců JUDr. Radomír Koudela a následně JUDr. Libor Losa
• nezájem soudů a pochybnosti v identifikaci osob dle stop
• nezájem soudu o to, aby k zajištěným stopám byly identifikovány všechny osoby (ne jen někdo).

Pochybností v případu samém ukazujíce na neprůkaznost viny uvězněného Maroše Straňáka je však mnohem více.

Úplným závalem práva na spravedlivý proces a zásady „In dubio pro reo“, neboli v pochybnostech ve prospěch obviněného je pak nouze nezpochybnitelných důkazů a ignorace důkazů ve prospěch odsouzených, z nichž vyniká gigantické nevypořádání se s okolnostmi zajištění a využití tzv. „pachových stop“!

Případ je ale opleten i řadou dalších nejasností a pochybností. Nelze nezmínit také skutečnost, že Maroš Straňák se k činu, který mu je Vrchním soudem v Olomouci kladen za vinu nikdy nepřiznal.
K činu se také nikdy nepřiznal ani druhý „spolu odsouzený“.

Sám Maroš Straňák řekl: „Nikdy se nepřiznám k něčemu, co jsem neudělal.“

Co dodat?

Občanská veřejnost sdružená při Institutu Aleny Vitáskové, včetně řady signatářů jeho Manifestu má za to, že v právním státě by měl být jakýkoliv člověk žalářován jen a výhradně na základě nepochybných a nezvratných důkazů o vině. Vyjádřeno jinak, je-li v tom či onom případu byť jen jediná pochybnost – nelze nikoho zbavit osobní svobody, byť by se to komukoliv líbilo, nebo dokonce komukoliv vyhovovalo.

Institut Aleny Vitáskové proto dne 2. října 2020 výše zmíněným podnětem vyzval Ústavní soud k tomu, aby ochránil základní práva a svobod odsouzeného Maroše Straňáka, neboli, aby ochránil základní práva a svobody občana právního státu, ke kterému se Česká republika Ústavou hlásí a co hlavně – aby ochránil základní práva a svobody člověka – jakož to živé lidské bytosti proti zvůli a šlendriánu v realizaci spravedlnosti tam, kde obecné soudy zcela zřejmě selhaly, a to vše v sounáležitosti s hypotézou, že budoucnost může přinést eventuální odhalení skutečného pachatele a tak nad rámec již uvedeného prokázat gigantické porušení lidských práv a svobod českou justicí.

Tím však angažmá Institutu Aleny Vitáskové v kauze STRAŇÁK nekončí.
IAV současně vyzval několik špičkových právních profesionálů ke spolupráci v analýze Straňákova případu, a je rozhodnut učinit i kroky k odhalení skutečného pachatele (pachatelů) zvlášť závažného zločinu, z něhož zatím je uznán vinným Maroš Straňák.

Zbyněk Prousek, člen výkonné rady IAV
signatář Manifestu IAV

Praha dne 20. 10. 2020