Daňový podvod byl proveden opakovaným přeprodejem akcií různých firem za 15,8 miliardy eur těsně před vyplácením firemní dividendy. Původní vlastníci – němečtí milionáři jako fyzické osoby - je prodaly za účelem snížení základu daně z kapitálu a daně z příjmů na krátkou dobu bankám. Bankéři akcie dále na principu kolotoče přeprodávali dalším bankám a investičním fondům zapojeným do předem dohodnuté organizované skupiny. Po několika dnech, během nichž akcie změnily majitele napříč řadou západoevropských zemí, byly opět prodány zpět původním vlastníkům. Do kolotoče byly zapojeny i firmy – „bílé koně“ – z daňových rájů, které byly po jednorázovém použití ihned poslány do likvidace kvůli zametení stop.

Z každého přeprodeje však byl zúčastněnými bankami a investičními fondy nárokováno vrácení zálohy na daň z majetku a zálohy na daň z dividend. Obě zálohy však ve skutečnosti v předchozím roce zaplatil pouze první vlastník, který dal akcie do kolotočového oběhu. Všichni ostatní účastníci včetně renomovaných bank a investičních a penzijních fondů žádaly finanční úřady o vrácení zálohy daně, kterou nikdy nezaplatily. A kvůli chybě v zákoně jim stát vyplatil miliardy eur.

Daňové podvody dosáhly během let obřího rozsahu. Doposud bylo zdokladováno, že bankéři s jeho pomocí podvodně vylákali ze státu více než 15 miliard eur. Nadále však pokračuje vyšetřování dalších větví organizovaného zločinného spolčení nejbohatších německých soukromých klientů bank, investičních makléřů a bankéřů. Obžalováno bylo doposud 70 lidí, kteří se na kolotočových akciových obchodech podíleli. Stovkám dalších zatím bylo jen sděleno obvinění policejními orgány.

Podvodný systém, který zkonstruoval švýcarský advokát Hanno Berger, podle bonnského soudu připomíná kombinaci machinací s lehkými topnými oleji, při nichž čeští, slovenští a polští mafiáni v 90. letech podvodně vylákali ze státních rozpočtů na vratkách spotřební daně z paliv desítky miliard korun, a schéma tzv. kolotočových obchodů při nichž organizované zločinecké skupiny napříč EU podvodně získaly miliardy eur na vratkách DPH z neexistujícího zboží, jež virtuálně obíhalo Evropou.

Organizátor zločinného spolčení Hanno Berger se soudu zatím úspěšně vyhýbá. Jeho německý advokát jej brání s odkazem na to, že Berger jako advokát a daňový poradce pouze nabízel klientům službu snížení daně, která je podle něj sice agresivní daňovou praktikou, ale nikoliv trestným činem podvodu. Jeho argumentaci však odmítl krajský soud ve Frankfurtu nad Mohanem, který na něj vydal mezinárodní zatykač a trestní řízení proti němu zahájil v nepřítomnosti.

Soudy proti účastníkům obřího podvodu probíhají u několika soudů v různých spolkových zemích. U dalších soudů mají být nová trestní jednání teprve zahájena. Do případu jsou zapleteny nejvyšší špičky německé politiky – včetně sociálně demokratického spolkového prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, který se ještě jako spolkový ministr zahraničních věcí ve vládě lidovecké kancléřky Angely Merkelové měl podílet na zmaření vydání Hanno Bergera ze Švýcarka do Německa.

O vydání k trestnímu stíhání požádal švýcarské soudní orgány cestou mezinárodní justiční spolupráce spolkový generální prokurátor Christian Konrad Hartwig. Jeho žádost však byla cestou přes spolková ministerstva spravedlnosti a zahraničí pozměněna. Berger byl žádán k vydání soudu ve Wiesbadenu, který projednával první ze série žalob proti bankéřům. Loni byli v tomto případě pravomocně odsouzeni 2 britští bankéři, kteří obchody organizovali na vyšší úrovni. Spolkový generální prokurátor žádal švýcarský soud o Bergerovo vydání pro trestný čin daňového podvodu proti státu. Včetně popisu spáchaného skutku. Tento čin je trestný i ve Švýcarsku, takže na základě původní žádosti by podle mezinárodní úmluvy o justiční spolupráci v trestních věcech hlavní organizátor byl soudem do Německa vydán. Úředníci ministerstev spravedlnosti a zahraničí však žádost prokuratury neoprávněně „doplnili“ o možnost druhého právního výkladu, podle nějž by mohlo jít „jen“ o porušení daňových předpisů, které je sice trestné v Německu, ale ve Švýcarsku není postihováno trestními soudy. Daňoví delikventi jsou za něj ve Švýcarsku postihováni přímo finančními úřady. A to drakonickými pokutami. Do vězení jde v Švýcarsku pouze ten, kdo nezaplatí pokutu a dlužnou daň za trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí. Doplňky dodané do žádosti o vydání na úrovni vlády umožnily švýcarskému soudu prozatím Bergera do Německa nevydat.

Na existenci kolotočových obchodů s akciemi, s jejichž pomocí je spolkový rozpočet okrádán o miliardy eur, upozornil v roce 2006 jako první poslanec za stranu Die Linke Oskar Lafontaine, který byl v sociálně demokratické vládě kancléře Gerharda Schrödera ministrem financí. Z funkce ministra byl odejit po neúspěšném pokusu o zvýšení příspěvku Bundesbanky do spolkového rozpočtu. Lafontaine požadoval, aby výše příspěvku německé centrální banky byla vypočítávána podle skutečné ceny zlatých rezerv a nikoli podle desítek let staré nákupní ceny. Z funkce byl odstraněn společným tlakem centrální banky a komerčních bank, které navrhoval rovněž důkladněji zdanit.

Návrh na zalepení legislativní díry, která umožňovala řadu let vyplácet německým miliardářům a bankám miliardy eur vratky z nikdy nezaplacených záloh na daň, předkládala po odchodu Lafontaina ze zdravotních důvodů až do roku 2012 několikrát ročně jeho životní družka a tehdejší předsedkyně frakce Die Linke Sahra Wagenknechtová. Pozměňovací návrhy, které by znemožnily nejbohatším Němcům a německým bankám rabovat peníze ze spolkového rozpočtu, byly Bundestagem opakovaně zamítány na základě žádosti bývalého lidoveckého ministra financí Wolfganga Schäubleho i současného sociálně demokratického ministra financí Olafa Scholze. Tehdy sociálně demokratického šéfa rozpočtové skupiny v Bundestagu. Nyní kandidáta na funkci spolkového kancléře.

Legislativní díra byla zalepena až v roce 2012. Po tlaku dalších členských států EU, jejichž rozpočty byly při kolotočových obchodech rovněž okrádány. Případ se táhl mnoho let, protože obchody se odehrávaly napříč polovinou EU. Jeho vyšetřování obstrukcemi sabotoval oblíbenec kancléřky Merkelové ,spolkový ministr financí Wolfgang Schäuble, a bývalý lucemburský ministr financí a následně premiér Jean-Cloude Juncker, který později šéfoval Evropské komisi.

Na maření vyšetřování se podle Tagesschau měli podílet i členové vedení německého bankovního dohledu BaFin – včetně zmocněnců, které do funkce dosadila sama kancléřka. Loňské odsouzení dvou britských bankéřů, které vedlo k zahájení soudního projednávání stovek dalších žalob prominentních německých miliardářů, zřejmě Merkelovou definitivně přimělo již dále nekandidovat do úřadu spolkové kancléřky. Skandál se podle autora série článků v dalších měsících zřejmě rozroste do obřích rozměrů.

Německá banka Warburg po vynesení rozsudku vězení nad jedním z jejích špičkových bankéřů finančnímu úřadu vrátila neoprávněně získané peníze. V tiskovém prohlášení uvedla, že to nemá být bráno jako přiznání viny, ale jako preventivní opatření proti trestnímu stíhaní celé banky jako právnické osoby.

Během dalších soudů zřejmě vyplave na povrch řada špinavých praktik, které byly umožněny právním řádem EU, který v rámci prosazování unijní svobody volného pohybu kapitálu přinutil národní parlamenty ke zmrzačení vnitrostátní legislativy, aby nemohla proti podobným zlodějinám účinně zasahovat. Aféra se táhne celým obdobím vlády současné kancléřky Merkelové, která v rámci politiky austerity osobně škrtala výdaje na opravy dálnic a veřejné infrastruktury. Její ministři financí přitom ve stejné době umožňovali německým miliardářům a bankám vykrádat spolkový rozpočet. Je příznačné, že na konci éry Merkelové průměrné platy v Německu klesly pod úroveň průměrných platů v Rakousku, které politiku austerity striktně odmítá. A také má méně dlouhodobě rozkopaných a uzavřených dálnic.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele