Demonstranti mají projevit v podstatě svůj úmysl, že jednou provždy nechtějí vládu Babiše, jeho ANO, SPD a KSČM. Chybí mi tam, co tedy s ČSSD, jestli náhodou nedošlo k omylu organizátorů této demonstrace. Další nevyjasněnou věcí je odvolávání se na 250000 podpisů, které této demonstraci předcházely a požadovaly totéž. Není vůbec zmiňován výsledek voleb, a jakým způsobem budou tento výsledek vyhlášen neplatným, protože stále platí, že poslanecká sněmovna a vláda závisí na výsledku voleb. Zde se najednou dozvídáme, že nikoli. Podle zmíněné výzvy závisí na této demonstraci a potom třeba na jí předcházející „pokličkové“ demonstraci. To už ve mně vyvolalo vzpomínku na podobné akce, kdysi v Chile. Tehdy také všechno začalo podobně a skončilo převratem generála Pinocheta a dlouhými léty jeho vlády.

Podivná byla minulý týden i další věc. Redaktorka ČT se snažila o natočení výjezdu armády USA od nás do Polska. Byla nesmlouvavě vykázána americkým vojákem. Ne naším vojákem, ani naším policistou, ale vojákem USA. Očekával jsem vyjádření ČT, popřípadě rozhlasu, či našeho některého politika. Nedočkal jsem se ničeho. Nevím proč. Jindy tak dlouhý zástup spravedlivých a najednou ticho po pěšině. Asi to nikomu nevadí. Chápu, že žádná armáda na světě nedává ráda souhlas ke svému natáčení. Ovšem pokud je na cizím území, musí mít souhlas k počínání svých příslušníků, kteří mají tomu zabránit. Pokud souhlas není, musí spoléhat na ochranu domácími policisty a vojáky, kterým jedině takové počínání přísluší. A tak by mě zajímalo, zda byl takový souhlas dán, a proč se o tom ČT nezmínila, když např. při návštěvě čínského prezidenta velmi ostře kritizovala počínání naší policie během jeho návštěvy.

Vše dovršilo v neděli, kdy v OVM byla diskuse mezi poslanci ODS, KSČM a SPD. Pan Moravec podlehnul svému názoru, a podle toho i řídil diskuzi a sám se jí i zúčastnil. Viz novičok, Krym, pobaltí a další.

No, budiž. Ale pokud předstíráme, že jsme demokraty, ať už v názvu partaje nebo veřejném vystupování, i tehdy musíme dodržovat aspoň některá její pravidla. Nejprve, že suverénem je všude lid, a každému musí být počítáno stejně a podle předem přijatých pravidel, které nazýváme zákony, a to i v případech, kdy se nám to vůbec, ale vůbec nehodí. Tak například stálí členové Rady bezpečnosti OSN mají právo veta, které nelze přehlasovat, a to ani žádným naším politikem, který si někdy toto právo osobuje, když se mu nelíbí veto Ruska, stejně tak jinému ani veto USA a dalších. Potom, že plebiscit a referendum jsou legitimní způsoby vyjádření vůle lidí, nikoli populismus. Proto lze považovat jejich provedení na Krymu, včetně výsledku za legitimní, zejména, když i podle Ukrajinského právního řádu mělo být provedeno, ale Ukrajina provedení nezajistila. Složení poslanecké sněmovny, senátu a vlády vychází z rozhodnutí voličů ve volbách, nikoli z vůle organizátorů nějaké demonstrace. Potom, že stejně je jeden a půl milionu více než čtvrt milionu, pokud počítám hlasy odevzdané v řádných volbách pro Ano a počet petentů proti Ano. Také, že zákon neplatí až od okamžiku svého zrušení, nikoli od okamžiku, kdy se mi přestane líbit.

Proto, přestaňme si na demokracii hrát, a to lze jedině tak, že se podřídíme jejím pravidlům.

JUDr. Ivan Jordák