Je pravdou, že v programovém prohlášení měla vláda od minoritní ČSSD uvedena jasná opatření a cíle bytové politiky, ministerstvo se drželo heslem „zítra, zítra jen ne dnes“ až bylo najednou včera. Prostě vládní většina odkládala již zpracované a v parlamentu předložené návrhy zákonů tak dlouho, až skončily před třetím čtení v archivu sněmovny. Proto jsem si myslel, že tato partaj převážně mladých lidí tento stav změní.

Oblast vize bydlení je záležitost především politická. A hlavní slovo v současné vládě mají politické strany, které však již léta upřednostňují více zájmy podnikatelů, velkých firem či developerů před prostým zájmem člověka – tedy zájem vydělat a ne zájem člověka bydlet. Proto různé zájmové skupiny proklamují své vlastní vize a definují co jsou ony „problémy s bydlením“ a jak by měly být řešeny. Vláda pak mnoho nemyslí na to, že bydlení určuje životní šance lidí a jejich přístup do dalších oblastí: vzdělání, zaměstnání, vzniku rodiny.

A tak se dozvíte například, že „bydlení prochází prudkým vývojem, i méně majetní občané si mohli dopřát vlastní střechu nad hlavou. Časovanou bombou se stávají paneláky“. (iDnes 17. 8. 2022)

Praskne nebo nepraskne i nás nemovitostní bublina? Podle agentury Bloomberg Economist je situace v naší zemí alarmující natolik, že k tomu stoprocentně dojde (newstream reality, 8. 7. 2022)

Tak můžete pokračovat do nekonečna. Jasné je, že bydlení je i nadále neřešený problém. Každého dne zpoždění je škoda.

Exekutiva však nějak otálí. Zabývá se jen tím, co považuje ona za prioritní. Vytváří třeba podivné vyhlášky k úsporám energií. Říká, že odpovědnost nesou Společenství vlastníků nebo družstva, když v těchto domech bydlí u nás nejvíce rodin, odborníci uvádí téměř 70.000 SVJ = domů s byty v bytovém spoluvlastnictví a více než 9.000 bytových družstev s byty členů družstev. Jasně, programové prohlášení nemohlo počítat s válkou na Ukrajině rozpoutanou pod rouškou speciální operace agresorem – Ruskou federací. S následnou krizí energetickou, ohromnou vlnou migrantů hledající bezpečí. Ale to nemůže znamenat, že exekutiva nebude vykonávat potřebné funkce a kompetence. A když už něco vytvoří, neměl by to být paskvil. O rady však současní politici nestojí.

Osud mě na čas zavál až za Atlantik. Každý měsíc dostávám fakturu za plyn ve výši skutečné spotřeby. Nedávno jsem byl měsíc v Praze, faktura zde zněla za ten měsíc na 7 dolarů. V Praze mám plyn vypnutý, přes to mě určili zálohy přes 4000 Kč. Že mě to vrátí? Ale peníze dělají …zase peníze. Na jejich účtu. Tady snadné, u nás obtížné. Šetříš, poznáš to hned, a naopak. U nás je to jinak.

Když (zjednodušeně) vlastník nebo družstevník přestane platit za služby, nastane obvyklý proces – upomínka, žaloba, exekuce. Ale nesmíme zapomínat, že družstvo či SVJ musí své závazky podle uzavřených smluv garantovat a plnit. Když jeden v domě neplatí, vlastně ostatní platí za něj. Ale i to má své ekonomické a morální hranice. Chápou politici, co může nastat? A to je jen jedna z mnoha rizikových situací, která dík nepromyšlené politice a nekvalitní navrhované úpravě může lidem hrozit. Na severu Čech už je v exekuci víc než pětina lidí. Podpora? Nic moc. A vše pomalu.

A to mluvíme o té skupině lidí, kteří mají to štěstí, že bydlí. Co ti ostatní? Do nájmu? Ti movitější již jako téměř jediní nakupují byty jako investici. Je to přirozený krok, jak uchránit své peníze. Ale vede to k neúměrně vysokým nájmům, když tyto byty pronajímají.

Kdo se bytovou politikou podrobně zabývá od roku 1990 tak ví, kdo nastolil kurz masové privatizace a obdaroval jednu generaci získáním dříve obecních nebo družstevních bytů za netržní ceny do vlastnictví. Sice to trvalo, než od roku 1992 přes rok 1994 a poté asi 7 novel zákona o vlastnictví bytů, úpravu vztahů k pozemkům ten proces dokončili. Pak jsme vpluli do Evropské náruče, kde již pravidla nepovolené veřejné podpory takové odprodeje za netržní ceny neumožňují. Ostatně obce již nemají co prodávat. Ti, co levně koupili také dnes draze prodávají. To je logické. A lze to těm lidem stěží vyčítat. Komu však výčitky směřovat mohou, to je stát, který nedělá prakticky nic nového, s čím by lidem pomohl získat dostupné bydlení.

Nebyla by to ani taková bariéra, kdyby vlády pokračovaly v dokončení reformy bytové politiky v moderním státě. Ostatně i hypotéční úvěrování, stavební spoření a další instituty byly iniciativou nevládních institucí a poslaneckých aktivit více než důsledkem promyšlené politiky vlád. Bohužel.

To co schází není jen různá forma podpor, uživení výstavby, zjednodušení stavebního práva a povolovacího řízení, ale též nástroje pro obce a občany, aby i oni mohli úspěšně investovat, nikoliv ale pro dosažení ohromných zisků ale pro dostupné bydlení pro své občany (obce) nebo pro občany samotné, a to formou obvyklou právě v Evropské unii, kde je okolo 25 milionů bytů právě v nonprofitním režimu vlastněno různými druhy společností, nejen družstvy ale i jinými neziskovými firmami s úpravou, aby splnily takové byty svůj cíl – dostupné bydlení nikoliv spekulativního charakteru.

Ne, panelákové byty nespadnou, jak uvádí onen zmiňovaný investor, který by je asi vykoupil, rekonstruoval a se ziskem prodal. Je-li správa těchto domů vykonávána kvalifikovaně, hranice své životnosti zdaleka nedosáhly. Většinou jsou zateplené, uvnitř rekonstruované. Nevím proč se politici neptají odborníků ze svazů družstev (kteří jsou též největší vykonavatelé správy společenství vlastníků) na jejich zkušenosti, názor.

Dívám se dívám, kde se objeví ta skupina mladých pirátů, kteří se hrnou na zkostnatělé politiky, aby dosáhly změny i v této oblasti. Nějak je nevidím, třeba se špatně dívám. Někam se po volbách ztratili. Škoda. Kdyby se oni podívali blíž na lidi, zklamání z jejich práce v oblasti bydlení by rozpoznali ihned. Ale zatím snad ještě není úplně pozdě. Zítra už bude.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele