Je si její autor vědom, jak neuvěřitelně je špatná? napadá mě občas u brusky. Pevně věřím, že ano. A pevně věřím, že se svým ctitelům za zády šklebí, tak jako se jim kdysi za zády šklebil doktor Janeček. A jistě, Xindl by své škleby nepřiznal a nic proti; i to náleží byznysu.

Ale je koneckonců také možné, že tento pořízek i džentlmen (píše i na diváckou zakázku) skutečně uvěřil, že kýčařem není.

I pak mu jeho šťastné rozpoložení přeji. Možná umožňuje jím výslovně přiznané šíření XINDLU prostě už doba, ale spíš ne. Umožňuje jej mentalita řady našich jinak nejspíše docela prima spoluobčanů. Mají tisíce kladů a jenom vkusu někdy méně (a „vše je věcí názoru“).

2.

Méně jistě už věřím poučce, kterou jsem již před lety sám vymyslil a kterou bych letos s klidem vložil do úst onomu „bořiteli“ Trumpovi: „Neotepluje se. Pokud se otepluje, nemůžeme za to. Pokud za to můžeme, stejně to nezměníme.“

3.

Do třetice však cosi už vůbec nevím. Zda „bylo líp“. Já třeba měl šťastné dětství, ačkoli proběhlo za stále víc tuhnoucí normalizace let sedmdesátých, a každý jsme nějaký, vím, takže třeba zrovna můj „vysoce funkčně zvládnutý autismus“ (raději dávám do uvozovek) mi umožnil žít si šťastně. A fakticky až dodnes. Ale třeba jsem výjimka a uznávám, že četné extroverty museli všelicí komunisté sedmdesátých a osmdesátých let opravdu „děsně srát“.

Štve tyto extroverty dnes i tzv. tunelování?

Nu, některé určitě.

Nicméně je to možná ještě trochu jinak.

Energie mládí prostě vždy vytlačovala stáří a není na tom nic nepochopitelného. Touha něco iniciativně, ambiciózně a dynamicky vytvářet by měla po právu vyhrávat, myslím si, a dokonce ani krajně flexibilní úhoře bych paušálně neodsuzoval, anžto v Darwinově, ale i v té skutečné přírodě to velice často „jináč nejde“.

Ani korupci se žádný režim nevyhne. Nikdy. Přesto se domnívám, že bychom měli jako lidi ne zcela zvířecí aspoň trochu bránit tomu, aby o všem a vždycky rozhodoval jen trh – a třeba takový Charles Dickens by se mnou určitě souhlasil. A myslím, že by měli v rozhlase a televizi místo Xindla hrát víc Kryla, na jehož písničky přitom, věřte mi, zatím práva nevlastním.

Taky by se na Karla přivyklo i všeobecně.

Nebo ne?

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.