Přesto je píši. Tak především: TO, co ten čtvrtek předvedli sázkové kanceláře, mě zklamalo.

Dostaly strach. Ale chápu, že se bojí zchudnout. Ach, a kolik jen lidí zpola anebo i úplně vážně čekalo, že Zeman abdikuje! Ó, přiznám, i mě to napadlo. Nepředstavoval jsem si ale, že by odstoupil ze zdravotních důvodů, nýbrž to, že by odstoupil „jen tak"; aby si mohl číst a psát.

Ale možná si čte stejně, že.

A „Akce pyroman"? Byla samo sebou provokací, ale býti třeba prezidentem já, stačilo by mi, že jsem tím prezidentem, a nepotřeboval bych se ve čtvrtek zviditelňovat nad ohníčkem v pražských zahradách. Prezidentem zeměkoule by mě zrovna tohle totiž neudělalo. Na Nobelovu cenu míru to asi taky nebude. A tak.. Psychologii Miloše Zemana proto úplně nechápu.

Je mi záhadou. Ti lidé, co tenkrát trochu klukovsky lezli po střechách Hradu, přece již inkasovali tresty (byť podmíněné), a uplynuly 3 roky. Tři dlouhé roky. Sám bych na podobnou prkotinu zapomněl za 3 týdny. I proč se k tomu vracet?

Zeman se vrátil. Nad onen atak se asi nějak nedokázal dodnes povznést, i přišla tato totálně teatrální deklarace. Zbytečná. Symbolicky spálili trenky, na které se pro 1000 jiných afér zapomnělo už "před 100 let"; ó, jak absurdní.

Kdyby byl prezident normální, lidé z H-ven, či jak si říkali, by zůstali zcela pod jeho rozlišovací schopností. I zažertuji a řeknu svůj názor: Zeman měl prostě ve čtvrtek na breefingu zhodnotit právě reprízovaný Stoneův dokument o Putinovi. A to bych považoval za takzvaně „fajnovou" provokaci. Ale pálení básní? Tedy trenýrek? Čaj! Faux pas. Naprosto nikoho to neurazilo a Miloš tedy tentokrát zklamal. Ztrácí už soudnost? Nevím. Ale neumí už zřejmě ani dostatečně intelektuálně provokovat. Howgh.

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.