Zvlášť zvědaví budou na to, jak si Mario Draghi a jeho kolegové vysvětlí sérii slabých čísel ze začátku roku 2018. Ta může po delší době znamenat, že ECB bude nucena svůj odhad růstu (pro tento rok 2,4 %) revidovat směrem dolů. Šéf ECB i proto asi bude mít důvod dál mávat holubičími křídly a poslední horší čísla mu poslouží jako dobrý důvod, proč odbít konkrétní dotazy na ukončení QE a růst sazeb jako příliš předčasné.

Na druhou stranu asi Draghi nebude chtít vyslat signál, že se připravuje další natažení QE. Řada Draghiho kolegů má silný odpor k pokračující masivní měnové expanzi ve chvíli, kdy se nezaměstnanost na některých místech pohybuje na hraně historických minim (Německo) a současně ve Velké Británii a především ve Spojených státech sazby již nějakou dobu míří vzhůru (viz graf níže).

Na začátku tohoto měsíce i proto šéf rakouské centrální banky Nowotny mluvil o tom, že by depozitní sazba ECB (na rozdíl od hlavní repo sazby) mohla jít vzhůru relativně brzy: prakticky hned po ukončení QE. Mario Draghi by něco takového určitě “nepodepsal” a možná to i dnes na tiskové konferenci sám připomene. Obavy centrálních bankéřů Nowotnyho nebo Weidmanna, že ECB dopluje k další recesi s nulovými sazbami, jsou však více než oprávněné. Eurozóna by se pak definitivně chytla do “japonské pasti” nízkých sazeb - euro by podobně jako yen posilovalo v těch nejméně vhodných obdobích světové recese, kdy budou snižovat sazby všichni okolo vás, jen vy už nebudete mít kam…

Jan Bureš
finanční analytik