Ve středu večer se stalo to, k čemu se situace zdála směřovat už desítky hodin před tím. Prezident Mursí z Muslimského bratrstva ignoroval milionové protesty proti své vládě a následně také odmítl splnit podmínky, které stanovila armáda a byl vojáky odstraněn od moci. On, ale i několik dalších předních představitelů Muslimského bratrstva, jsou nyní ve vazbě. Spolu s nimi až několik set dalších členů tohoto hnutí, čímž armáda znemožnila Muslimským bratrům účinně zorganizovat veřejné protesty. Ironií osudu pobývají Mursí, Šátir a Badí údajně v téže věznici, kde je vězněn také exprezident Husní Mubárak.

Jak tedy hodnotit to, co se v posledních dnech stalo? Mursí byl prezidentem právoplatně zvoleným v demokratických volbách, i když jen těsně, a také proto, že do druhého kola s ním postoupil kandidát spojený s Mubárakovým režimem a tedy pro mnoho Egypťanů nepřijatelný. Také řada kroků Mursího a jeho Muslimského bratrstva byla sporná, například jeho protlačení ústavy vyhovující islamistům nebo obsazování klíčových míst vlastními lidmi. Jeho odpůrci však také nebojovali vždy v rukavicích – soud například na základě podezřelých důvodů rozpustil Dolní sněmovnu, kde měli islamisté většinu. Viníky nedobré kvality politického provozu jsou tedy obě strany sporu.

Mursí však přežíval u moci a vloni v srpnu se mu šikovným tahem podařilo zbavit se – alespoň zdánlivě – dozoru armády, když do důchodu poslal šéfa Nejvyšší rady ozbrojených sil maršála Tantávího. S novým velením armády se Muslimské bratrstvo sžilo naopak velmi dobře. Nezdálo se, že by armáda chtěla hrát roli obhájce čehokoli kromě vlastních zájmů. Nevystupovala rozhodně coby hráz ústavnosti, demokracie nebo sekularismu. Není to naopak tak dávno, co řada liberálně smýšlejících Egypťanů kritizovala armádu za to, že se jí nechce ustoupit do pozadí a nechat běžet demokracii vlastní cestou.