Mám taková knihkupectví rád. Jejich atmosféru si pamatuji léta – ať už jsou v Praze nebo třeba v Olomouci, Liberci, Bratislavě, Liptovském Hrádku, Paříži, Avignonu, Londýně, Norwichi, Oxfordu, Edinburghu, Swansea, Berkeley nebo ve Vídni, Basileji, Varšavě či Moskvě. Knihkupectví jako místa, v nichž člověku, který má rád knihy, bylo dobře a nezapomněl na to.

Vždycky mě též přitahovaly knihkupecké výlohy – co do nich knihkupci vyberou, jak je tematicky uspořádají, zda připomenou nějakého staršího či neprávem opomíjeného spisovatele – to všechno patří do světa lidí, pro něž je kniha důležitá a vzácná.

Všímám si v poslední době, jak se řada pražských knihkupectví mění. Jak v nich ubývá poezie, esejistiky, filosofie či knih o umění a přibývá stojanů s pohlednicemi, hračkami, pastelkami, kalendáříky, notýsky a různými drobnými předměty, jejich smysl lze jen těžko uhadovat. Vesměs jde o jakési titěrné roztomilosti, jejichž smysl lidem mně podobným zůstává skrytý. Jak v knihkupectvích přibývá těchto předmětů, ubývá v nich knih. V některých knihkupectvích už tyto předměty zabírají téměř polovinu místa.

Ale nejde jen o to. Proměňují se i výlohy a knihy u vstupu do knihkupectví. Převažuje nudná knižní šeď, zábavná četba, „krimošky“, „triláče“. A knihkupci už často ani nevědí, co prodávají. Jak by také mohli, když je v oboru nikdo nevyučil a nevzdělal. Přitom máme kvalitní střední školy pro knihkupce – jejich absolventi snad ale často pracují v jiných oborech.

Doslechl jsem se, že viditelná místa ve výlohách některých knihkupectví si lze předem zaplatit. Stejně tak místa na stojanech u vstupu do prodejny. Není třeba hádat, jaký typ knih tak mají čtenáři jako první na očích.

Ony ale ani ty roztomilosti v knihkupectvích nejsou jen tak. Jsou v nich umístěny na základě smluv mezi knižními řetězci a distributory či výrobci těchto nádher. Knihkupectví představují ideální prostory pro to, jak toto nanicovaté zboží dostat do středu města. V samostatných prodejnách by si na sebe nevydělalo.

Řeklo by se, že v podstatě o nic nejde. Vždyť stále existují skutečná, tradiční knihkupectví. Stejně tak o nic nejde, když se člověk ráno v trafice podívá na ty spousty barevných obálek bulvárních časopisů. O nic nejde... Jen svět se nám před očima nepozorovaně mění v něco jiného, než jsme měli rádi, v místo, kde nakonec ve většině knihkupectví své místo naleznou už jen ty „krimošky“ a „triláče“. A ovšem malí plyšoví medvídci a natahovací gumoví hadi na hraní. To bude četba!!!

(autor je nakladatelský redaktor a editor)

Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami. Publikováno se souhlasem vydavatele.