Bez zveřejnění, bez odůvodnění a s podivuhodnou rychlostí vydal senát Nejvyššího soudu rozhodnutí, které je svým způsobem průlomové a které má značný dopad na zdejší společenské klima. Zatímco se poslanci bývalé vládní koalice radují, značná část ústavních odborníků – včetně ústavního právníka Jana Kysely nebo bývalého ústavního soudce Miloslava Výborného - je zděšena.  

Rozhodnutí Nejvyššího soudu navazuje na extenzivní výklad jiného soudu, který nedávno osvobodil poslance Bártu a Škárku, když jim před tím obvodní soud vyměřil podmínění i nepodmíněný trest. Jedná se v něm o článek 27 ústavy ČR, konkrétně o jeho druhý odstavec, který říká, že poslance nebo senátora nelze stíhat za projevy učiněné ve sněmovně nebo v senátu nebo v jejich orgánech. Přitom – jak upozorňují odborníci – z jednacího řádu obou komor jasně vyplývá, že projev je jen to, když stojíte u řečniště ve sněmovně či senátu, nebo hovoříte na jednání výboru nebo komise. Senát Nejvyššího soudu nyní rozhodl, že jakékoli jednání v budově sněmovny je projev.  

Teoreticky muže dojít k situaci, že jednání, které je za zdmi sněmovny kriminální, bude v budově sněmovny beztrestné. Nakonec zabití může být – zejména u některých poslanců - také posuzována jako projev politického jednání. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu lze také usuzovat, že pokud by se tři rebelové domlouvali s Petrem Nečasem jinde než ve sněmovně, potrestání by být mohli. Z toho je názorně vidět rozdíl mezi pozitivistickým pojetím práva a pojetím přirozeným, kterému jde o hledání spravedlnosti.  

Zda šlo o korupci či ne, se již nikdy nedovíme, protože na rozdíl od případu Bárta - Škarka se nikdo již nemůže dovolat k vyšší instanci. Podezření se tak bude nad bývalými poslanci i bývalým premiérem vznášet pořád. Kalousek, Nečas i tři propuštění exposlanci by se tedy měli krotit ve svém vítězném tanci nad mrtvolou státního zástupce Ištvána. Opravdu není důvod jásat.   

Politická scéna - na rozdíl od trojice bývalých poslanců - z toho rozhodnutí nijak profitovat nebude. Zvýší se jen pocit populace, že si politici mohou dovolit všechno a justice je vždy ochrání, což povede k další frustraci. Z té budou těžit populisté, včetně Strany práv občanů. Stejně tak bude ve společnosti sílit opovržení vůči klasickým politickým stranám a spolu s ním volání po vládě silné ruky, která udělá konečně pořádek. Pokud již teď většina společnosti jednání Miloše Zemana schvaluje, nemohou se současní političtí lídři ničemu divit.