V principu změna znamená to, že když bude původní majitel souhlasit s výkupem pozemků pro stavbu dálnice nebo rychlostní železnice, tak už se bude moci stavět. Dříve to nebylo možné, dokud se obě strany nedohodly na penězích. Spory o cenách se samozřejmě povedou i nadále, ale už mohou do terénu vyrazit stavební stroje. Stavby by se tak mohly urychlit řádově o léta. Bylo načase, protože pomalostí výstavby dálnice jsme evropsky proslulí, nedávno si nás kvůli tomu dobíral i rakouský prezident a v tomto případě právem.

Dálnice mají příznivý vliv na rozvoj ekonomiky, jednou z prvních otázek potenciálních investorů totiž bývá, „a vede tam dálnice. Rychlostní komunikace mají také pozitivní vliv na bezpečnost provozu, protože na nich umírá méně lidí než na klasických silnicích.

Po souhlasu Horní parlamentní komory tak zbývá už jen podpis prezidenta Miloše Zeman, ale ten bude v tomto případě jen formalitou. Takže v dohledné doby by se měla výstavba důležitých dopravních staveb urychlit.

Nyní takový menší exkurs do historie. Výstavbu první československé dálnice z Chebu do Jasiny v tehdejší Podkarpatské Rusi dlouhé 980 kilometrů navrhl již v roce 1937 Jan Antonín Baťa. Píše o ní ve své knize „Budujme stát pro 40 000 000 lidí“. Podle jeho představ měla být dokončena za tři roky. To tehdy bylo reálné, ale v současnosti to působí úsměvně, protože nynější srovnatelné dálniční spojení mezi Prahou a Košicemi stále není hotové. Baťův úmysl však nebyl ideální, už z toho důvodu, že navrhoval vést zmíněnou trasu mimo hlavní město Prahu.

S výstavbou dálnice mezi výše uvedenými městy začala čs. vláda v roce 1939, tu však přerušila II. světová válka, a v padesátých letech ji definitivně zastavil komunistický režim. Dálnice mezi Prahou a Bratislavou přes Brno se pak začala stavět až v roce 1967, první úsek mezi Prahou a Mirošovicemi dlouhý 23 kilometrů byl otevřen v roce 1971. Pro srovnání ve stejném roce dokončili Francouzi dálnici mezi Paříží a Marseille. Čili i kvůli komunistům stále nemáme dokončenou dálniční síť.