O některých skutečnostech, které se udály v rodině manželů Turpinových, jsou popisovány v médiích. Jsou to otřesné skutečnosti a je až s podivem, že to všechny děti přežili, byť jak z informací od soudu vyplývá, řada osvobozených mladých lidí a dětí trpěla silnou podvýživou a dalšími zdravotními problémy. Co jsme se však nedozvěděli bylo, jak je možné, že se na tyto skutečnosti nepřišlo dříve? Vždyť děti byli takto týrány po dobu několika let? Není proto od věci si položit několik zásadních otázek:

1) Jak přišly děti na svět, byli narozeny doma, nebo v porodnici, resp. za nějaké odborné asistence apod??

2) Nebylo to sousedům a okolí podezřelé, pokud žena byla rok co rok v jiném stavu, že nejsou viděny její děti? Mimo dům se údajně děti dostaly jen velmi vzácně, přesto si jich nikdo nevšiml?

3) Pokud byly děti narozené v porodnici, jak je možné, že o děti neprojevily zájem úřady, především sociální, zdravotní, školský, případně policie apod?

4) Jakým způsobem získávali manželé Turpinovi finanční prostředky na živobytí? Zajistit živobytí pro patnácti člennou rodinu, údržba a náklady na provoz domu musely být značně vysoké.

5) Jaké měl pan Turpin zaměstnání, že by mohl uživit (byť u některých dětí často nedostatečně, což ale bylo zřejmě záměrné)? Jeho manželka jistě nepracovala, protože se „starala“(!) o děti.

6) Na základě čeho, jak dostávali sociální dávky a podporu na děti, pokud úřady o dětech nevěděly?

7) Nebo snad věděly a nezakročily?

8) Za celou dobu nepotřebovali děti lékařskou péči? Jak uvádí informace od soudu, děti žily v otřesných hygienických podmínkách, dostávaly najíst jen jednou denně a sprchu měly povolenou jen jednou ročně.

9) Jaké asi vzdělání jim mohli dát rodiče, pokud s nimi takto zacházeli?

10) Policie děti našla loni poté, co z domu uprchla 17letá dívka a zavolala pomoc. To svědčí o tom, že děti (od dvou do 29 let, tedy některé již dospělé) byly de facto připoutáváni řetězy k nábytku apod., a že tedy nejenže se nemohly pohybovat volně po domě, ale ani po místnosti.

Ptát se, zda je to normální je asi hloupost, ale ptát se, jak je to možné, že se něco podobného ve vyspělých USA děje, když na všechny strany rádi rozdávají rozumy, rady, pokyny, jak má vypadat demokracie, jak máme žít, pracovat atd., má smysl!

Jistě, občas i jinde stanou takové či podobné případy, např. případ jistého Fritzla z Rakouska, který na půdě roky věznil a znásilňoval 6 dívek, nebo případ muže ze severorakouského Steyru, který prý čtyři roky znásilňoval svého syna, vnučku, její kamarádky a svěřené dítě své dcery nebo možná podobné případy i u nás apod., ale to nejsou USA, které si dělají nárok na postavení, že jsou ten nej stát ve světě, který by měl být hoden následování. Nicméně, dozvíme se také odpovědi na tyto otázky, nebo nejsou pro nás tak důležité, abychom znali odpověď? Což takhle se zeptat třeba E. Smetany, nebo paní Drtinové?

Jiří Baťa