Jednak je otázka, zda G. Koukalová je natolik zdravotně „fit“, aby se mohla zapojit do celého procesu, který tento sport obnáší. Je přece známo, že ukončila svou kariéru hlavně ze zdravotních důvodů a je otázka, zda v rámci svého rozhodnutí neupustila také od léčení zdravotních problémů, které ji vedly k ukončení kariéry. Nebo mají funkcionáři spolehlivý přehled o jejím zdravotním stavu, že s ní eventuálně počítají do týmu?

Nabízejí se tedy dvě možnosti pro případ, že by se G. Koukalová rozhodla pro návrat do biatlonového kolotoče. První, že za předpokladu, že bude zdravá a bude moci v plné síle závodit, bude od ní velké očekávání, protože jak se dnes vyjadřují někteří lidé, její návrat by mohl, resp. měl týmu co do výsledků prospět. Jinými slovy, nastalo by velké očekávání, že bude minimálně stejně úspěšná, jako v dobách své největší slávy. Jenže je tu i druhá možnost, že její zdravotní stav jí nedovolí k návratu na lyže, resp., že bude-li startovat, nebude podávat očekávané výsledky a její starty budou či mohou být dalším velkým zklamáním pro celou reprezentaci.

Je tu však ještě jeden problém a ten je, že se ze sportovní hrdinky a vynikající sportovkyně Gabriely Koukalové kvůli štiplavé autobiografii stala kontroverzní osoba. To neříkám já, to říká prezident svazu Hamza a to zrovna nesvědčí o jejich morálně vlastních a charakterových hodnotách, které by mohly být příkladnými jiným, jakkoli její sportovní výsledky byly bezesporu více než úspěšné. Může se totiž stát, že v případě návratu a dosažení výsledků, které by se od ní očekávaly, by se stala nežádoucí „primadonou“, protože by podle, neb nad očekávání pozvedla výsledky biatlonistů. Nebo v případě neúspěchu, což nelze také zcela vyloučit, by to mohl být pro ni (a nejen pro ni) nemilý „propadák“. Ten by pak mohl být jednak přičítán např. „nedoléčeným“ zdravotním problémům, nedostavení se tolik potřebné formy, nebo naprostý debakl z nedostatku motivace a dalších okolností a vlivů samotné Gabriely Koukalové.

Otázkou tedy je, zda by takový riskantní návrat bývalé, velmi úspěšné biatlonistky českému biatlonu prospěl, nebo ještě více neublížil. Nesnadné, nezávidění hodné rozhodování pro všechny, je to hop, nebo trop! Myslím však, že jedna vlaštovička jaro nedělá a biatlon má dostatek talentů, aby se úroveň tohoto sportu časem vrátila na výsluní. Chce to jen čas a trpělivost. Ostatně, kde je psáno, že musíme být nutně na předním místě? Je to sport a ten má své nepsané pravidla, které platí v každém druhu sportu. Jenou nahoře, jednou dole. Viz např. skokany na lyžích, ještě nedávno jsme měli mistry světa, světové rekordmany a dnes? A také to jednou musí skončit! Je však na talentech, jestli pozice úspěchů udrží, vyzvednou nebo totálně padnou.