Dokonce se neubránil invektivním poznámkám např. „řadový zaměstnanec ministerstva vnitra“, nebo  „jako správný komunista“, ale také „svůj dávný zápal pro neomylné pravdy jeho strany KSČ o zlé církvi“ apod. Co jej k takovému nactiutrhání vedlo ví snad jen on a jeho Pán Bůh. Vždyť zloba pravdu nenahradí.

Neupírám mu právo vyjádřit svůj názor, což v opačném případě vůči mně pan Nerušil jaksi z principu neakceptuje. Chtěl bych touto cestou panu Nerušilovi vzkázat, že je od něj ubohé a mrzké, používá-li k vyvrácení nepravdy argumentu mého bývalého členství v KSČ, případně práce u MV. Zda tím chtěl umocnit své argumenty pro prosazení pravdy o církvi proti mým „lžím“, nebo se chce někomu zalíbit emociálním projevem  totální nenávistí ke komunistům, nevím. Co však vím je fakt, že se chová přesně způsobem, který je mi vytýkán, tj. členstvím v KSČ. Ačkoliv se někteří rádi ohání „Nejsme jako oni!“, mnohdy je tomu právě naopak. Pan Nerušil totiž plní přesně církví (chlebodárcem) dané instrukce a úkoly, které mají zaštítit a hájit zájmy církve jako čistou, Bohu oddanou, neposkvrněnou, mírumilovnou a projevující lásku k bližnímu. Chápu, je to jeho práce, jeho povinnost, jeho chleba a „čí chleba jíš, toho píseň zpívej“, jak říká staré české přísloví.

Nicméně, pan Nerušil chtěl poukázat nejen na mé členství v KSČ, ale současně tím zvýraznit svou zášť a nenávist ke komunistům za spáchané  nepravosti v době komunistického režimu. Nemám v úmyslu panu Nerušilovi klást odpor, protože má jednak v něčem pravdu, ale také proto, že se nehodlám přít o věcech, ke kterým máme diametrálně odlišný názor. Ovšem v rámci objektivity chci panu Nerušilovi připomenout, že ani církev zdaleka není tím čistým, krví neposkvrněným, lásku a mír hlásajícím subjektem, jak je často ze strany církve prezentováno. Nehodlám zde jmenovat činy, kterých se církev za dobu své existence dopustila, pokud je pan Nerušil soudný, ví oč jde. Chci tím jen říct, že vytýká-li mi mou minulost členstvím v KSČ, pak nechť si prosím uvědomí, že i on je členem církve, která nemá nejčistší, neposkvrněnou a bezchybnou minulost. Jestli si pan Nerušil všimnul, o těchto skutcích (minulosti církve) jsem však nezmínil jediné slovo. Proč tak v mém případě činí on, si mohu jed domýšlet a není to nic líchotivého.

Pan Nerušil mi vytýká, ba dokonce viní z toho, že co slovo, to lež. Nu což, nechám jej při tom, jen připomínám, že mne sice chtěl „nachytat na hruškách“ mj. i ve věci působení kardinála Duky v plzeňské Škodovce přesto, že jasně a zřetelně napsal, že tam kardinál pracoval 2O let. Na moji výtku, že to není pravda reagoval tím, že cituji „…strávil pan kardinál nuceně v dělnické profesi z důvodů perzekuce režimem, kterému pan Baťa tak věrně sloužil. Zatímco on si popíjel kafíčko ve vyhřáté kanceláří s estébáckými soudružkami, pan kardinál nemohl kvůli jeho režimu odjet na studijní pobyt do Itálie, nemohl nikde uplatnit své vzdělání a musel pracovat u rysplotny. A je jedno, jestli tak bylo 20, nebo „jen“ 15 let (pro vysvětlení: Dominik Duka strávil dvacet let v dělnických profesích, z toho 15 let ve škodovce)!” Málem bych musel zatlačit slzu nad strádáním pana kardinála, ale když si uvědomím, že ne za komunistů, ale ve svobodném, demokratickém, kapitalistickém státě je 700 tisíc nezaměstnaných, přes 30 tisíc bezdomovců, skoro million lidí na hrabici bídy a pod., pak mi přijde práce pana kardinála u “rýsplotny” jako protokce. Tyto skutečnosti však nejspíše pana Nerušila nezajímají, tím kdo za komunistů trpěl byl přece pan kardinál. A nezaměstnaní, bezdomovci? Vždyť církev jim poskytuje charitu, či ne, by nejspíše opáčil pan Nerušil. Výše citované  je však i na mne dost  “silné kafé”! Nejde totiž o lež, ale o pomluvu a nactiutrhání a zvažuji podat na pana Nerušila trestní oznámení. Dodávám, že Nerušilovo dodatečné upřesňování doby působení ve Škodovce, zda 20 nebo 15 let jen potvrzuje mé konstatování, že jeho údaje byly nepřesné, tedy nepravdivé, jinými slovy lživé. Pochopí to pan Nerušil?

Abych nechodil kolem Nerušilova nepravdivého tvrzení jako kolem horké kaše, předkládám čtenářům výňatek ze životopisu kardinála D. Duky, aby si čtenář  mohl učinit úsudek, kdo vlasně lže a kdo říká (píše) pravdu.

V roce 1975 mu byl odňat „státní souhlas k duchovní správě“, pracoval pak patnáct let jako rýsovač v továrně Škoda-Plzeň. Intenzivně žil ilegální řádový život a věnoval se studiu. Od roku 1975 do roku 1986 byl vikářem provinciála a v letech 1976–1981 magistrem kleriků. Současně spolupracoval na zřízení tajného řádového studijního centra a organizoval náboženskou činnost mladé dominikánské generace na území Československa. V roce 1979 získal licenciát teologie na Papežské teologické fakultě sv. Jana Křtitele ve Varšavě. V roce 1981 byl odsouzen za trestný čin maření státního dozoru nad církvemi podle § 178 trestního zákona 218/49 Sb. Patnáct měsíců byl vězněn v Plzni-Borech za řádovou činnost, organizování studia dominikánských kleriků, samizdat a spolupráci se zahraničím. V roce 1986 byl Magistrem Řádu dominikánů jmenován provinciálem Československé dominikánské provincie a byl jím až do roku 1998. Po listopadu 1989 byl předsedou Konference vyšších řeholních představených v ČR a viceprezidentem Unie evropských KVŘP (1992–1996). Přednášel jako odborný asistent biblistiku na Teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci a v letech 1990–1998 byl členem Akreditační komise při vládě ČR!

Poznamenávám, že pan Nerušil uvedl a nadále uvádí (a současně zpochybňuje) jeho dvacetileté působení v plzeňské Škodovce, což odpovídá létům 1975 až 1995. Pozoruhodné také je Nerušilovo porovnání činnosti kardinála Duky v inkriminovaném období  když tvrdí, že Dominik Duka strávil dvacet let v dělnických profesích, z toho 15 (tedy ne 20, jak původně tvrdil) ve Škodovce. Zda je ovšem přednášení na Teologické fakultě v Olomouci  a členství v Akreditační komisi při vládě ČR dělnická profese, pardon, ale to nechť si laskavý čtenář z uvedeného vypočítá a usoudí, zda tvrzení pana Nerušila je pravdivé či nikoli. Já zastávám názor, že řada faktů, uvedených v životopise kardinála Duky jen potvrzují, že tomu tak jak tvrdí pan Nerušil  být nemohlo. Zda Pan Nerušil pochopí a uzná rozpor (nepravdu alias lež) jeho tvrzení s fakty životopisu pana kardinála, je už na něm.

V této souvislosti nemohu nepřehlédnout poznámku o kardinálově platu 2.700 korun  v době jeho“nucené práce“  ve Škodovce u rysplotny. Pan Nerušil neopomněl  uvést, že v tu dobu byl průměrný plat někde kolem 3.000 korun, zatímco pan kardinál bral „pouze“ 2.700 korun. Tak to je opravdu tragedie. Co však nemohu přejít a nekomentovat je opět jeho invektiva na mou práci na Ministerstvu vnitra, když pan Nerušil pokládá otázku: „ Kolikpak se asi bralo na ministerstvu vnitra tou dobou, nám však pan Baťa pro srovnání neprozradí. Asi se nechce před panem kardinálem, kterého jeho režim pronásledoval a věznil, stydět“. Předně bych chtěl pana Nerušila ubezpečit, že to nebyl „můj“ režim a že se tedy nemám za co stydět ve smyslu, jak si to představuje on. Ano, mohl bych se stydět za plat, který jsem jako výkonný příslušník OO-VB ministerstva vnitra  bral, protože ten nečinil ani ty dva tisíce korun. Ale to zas nepochopí pan Nerušil přesto, že toho ví  a zná hodně a máločemu rozumí. V tom jsme si zřejmě fifty-fifty.

Pan Nerušil mne také nařknul z kázání bludů o kardinálském platu. Nevím, kde k tomu přišel a co považuje za bludy jestliže jsem konstatoval, že se mi nezdá relevantní tvrzení, že kardinál Duka má menší příjem než biskup přesto, že hodnost kardinála je vyšší než hodnost biskupa (alespoň se tak domnívám).  Poznamenávám, že jsem vycházel z toho, co bylo řečeno jak kardinálem Dukou ( že biskup má plat 27.000 Kč), zatímco na druhé straně pan Nerušil  sdělil, že kardinál Duka má plat 23.720 Kč. Že jsem vyslovil pochybnosti neznamená, že káži bludy, notabene že lžu! To už nezmiňuji další jeho  invektivu o mé komunistické proradnosti a antiklerikálních nesmyslech.

Na závěr chci panu Nerušilovi touto cestou vzkázat, že jsem pro svobodu slova, právo na vyjádření  názorů a respektování principů demokracie. Nesmí to však být vedeno způsobem  cíleného osobního  útoku, používání  podpásovek  a zneužívání minulosti jako zbraně či munice v rámci nekonstruktivní kritiky, která přechází k bohapusté pomluvě a nactiutrhání především ve smyslu toho, kdo čím byl, co dělal a jaké měl či neměl výhody.  To je úroveň zbabělého člověka, ne člověka typu pana Nerušila, o kterém by se dalo tušit, že je to člověk  vzdělaný, inteligentní, slušný,  rozumný a svým způsobem gentleman a diplomat. Do toho mu, díky způsobu, jak prezentuje své „názory“  mnohé, neřku-li hodně, chybí.  Amen.