Ministryně zjevně nechápe, že důchody jsou jen částí problému, zvaného zajištění života občanů ve stáří. Na obranu ministryně i Danuše Nerudové, pověřené vedením komise, lze uvést, že mají svázané ruce, protože termíny jako nezásluhovost, regulace a přerozdělování bohatství jsou tabu.

Základním problémem české společnosti je odkaz sametové revoluce v oblasti bydlení.
To, co se stalo, se dotýká celé populace, všech věkových skupin.

Bytový problém byl v letech 48-89 v podstatě vyřešen uplatněním tří nástrojů:

1. Přerozdělování bohatství spočívalo především ve vyvlastnění činžovních domů a v první fázi i v rozdělení některých velkých bytů na dvě bytové jednotky se sdíleným příslušenstvím;
2. Regulace nájmů snížila cenu bydlení na hranici odpovídající tehdejší cenové hladině; a
3. Masivní bytová výstavba bytů (ročně 70000 bytů I. kategorie v období 70-89) přinesla nové formy vlastnictví. Vedle státních nebo podnikových bytů byla podstatná část bytů majetkem členů bytových družstev a nebo v osobním vlastnictví. V menším měřítku pokračovala i výstavba rodinných domů.

Obecně vyhovující stav skončil, když se k moci dostali lidé zaslepení několika poučkami o trhu. Jistý hlupák si přisadil kritikou komunistických králikáren a bylo zaděláno na těžko řešitelný problém.

Základní systémovou chybu představovaly majetkové restituce. Ty mohly a měly mít podobu finančních náhrad, které by neznamenaly rozbourání existujícího systému.

Vývoj po roce 1989 vedl k omezení státní kontroly nad bytovým fondem, deregulaci nájemného a poklesu výstavby nových bytů. To vše probíhalo v určitých vlnách a intensitě. Trh nenabídl byty odpovídající finančním možnostem populace. Kdo koupí nový byt 1+kk za 2.7 až 4.0 milióny? V jednom pokoji můžete počít dítě, ale co dál?

V Praze je měsíční nájem za 1+kk zhruba 12000 bez energie. To znamená, že průměrný důchod náklady na bydlení nepokryje. Představa, že se zájemce dohodne s majitelem na přijatelnější ceně je směšná. Nájemní smlouvy jsou krátkodobé, často jen roční.

Zde je případ ženy, vysokoškolačky, který ilustruje, působení trhu v oblasti bydlení: Pracovala celý život s přestávkou pro dvě děti. Od roku 1971 bydlí ve stejném bytě. Původní nájem se zvýšil 60x, kdežto příjmy jen 10x a důchody ještě méně. Jde o malý byt 2+1, do kterého byla po restituci investována 3 plastová okna. Dostává příspěvek na bydlení, jinak by nevyšla. Nehledá menší, levnější byt, protože takový neexistuje.

Znám případ, kdy majitel garsonky požadoval 36000 předem a k tomu realitka dalších 12000. Se smlouvou na jeden rok. Kdo z vás na to má, říkával Jiří Paroubek.

To je realita pokřiveného světa, kterou politici překřikují frázemi o spoření a přísnosti na chudé.

Nejvýznamnější závěr minulé komise se týkal nespolehlivosti soukromých pensijních fondů, které mohou skončit vytunelováním. To byl problém II. důchodového pilíře, který nezaručoval vůbec nic. Nutnost valorizovat důchody lze pochopit prostým selským rozumem.

Kapitalistická, komunismem necinknutá Kanada pochopila, že je třeba řešit zabezpečení občanů ve stáří. Protože její přístup celkem důvěrně znám, nabídl jsem jeho popis předsedovi minulé komise, profesoru Potůčkovi. Neprojevil ani zájem ani slušnost odpovědět. S nějakým Jírovcem se nebude bavit.

Stejný osud zatím potkala nabídka poslaná ministryni Maláčové. Je pravda, že se již nenabízím zadarmo. I tak je moje cena zlomkem toho, co nefungující komise stojí a bude stát.

Zde je souhrn původního materiálu:

1. Podstatou kanadského systému je zjištění, že každý občan potřebuje základní příjem, aby v důchodovém věku přežil. Ten je tvořen dvěma nezásluhovými pilíři, jimiž jsou Old Age Security (OAS) a Guaranteed Income Supplement (GIS). Výši OAS stanovuje a podle inflace valorizuje vláda, GIS doplňuje základní příjem na hranici, která umožňuje přežití. Pozor: Chudí nedostávají nic zadarmo. Na OAS má nárok nárok každý občan (částka klesá u vysokých důchodů k nule) a GIS je nepochybně vykompensován daňovými úlevami spojenými se zásluhovými pilíři. Kanada má progresivní daňový systém, v němž platí, že čím vyšší příjem občan má, tím víc získá, když z hrubého příjmu odečte příspěvek do zásluhových pilířů.
2. Základní příjem doplňují benefity spojené se zásluhovými pilíři. Ty tvoří Canada Pension Plan (CPP), Retirement Pension Plan (RPP) a různé formy důchodového spoření zvané Registered Retirement Saving Plan (RRSP). CPP odpovídá českému 1. pilíři, jde o universální, ale silně zastropovaný program. RPP je pensijní připojištění. Spolu s CPP zaručuje příjem odvozený od odpracovaných let a vložených příspěvků. RRSP je program podobný 3. pilíři. V jeho rámci investuje občan podle vlastního uvážení. S výjimkou RRSP je výnos ostatních pilířů zaručený a tudíž předvídatelný. RPP může mít různý formát, například podnikový, oborový nebo státní, ale benefity jsou v zásadě velmi podobné. Je nutné zmínit, že k RPP má přístup jen asi 60% Kanaďanů. RPP ontarijských učitelů vyplácí za každý odpracovaný rok 2% z průměru pěti nejvyšších příjmových let. Při dosaženém maximu 35 let je důchod 70% onoho průměru. Učitelé vlastní finanční instituci, která pracuje jen pro ně a podléhá striktním pravidlům pro investování. Příspěvky do fondu jsou odečitatelné z hrubé mzdy a výnos z investic se daní až při vyplácení důchodů.
3. Zdroje jsou. Tak kdysi pravil premiér Špidla. Velké peníze lze ušetřit na zbrojení. Můžeme vystoupit z NATO nebo alespoň omezit účast na jeho vojenských akcích, jako to kdysi udělala Francie. Pokud dojde k válce, stejně ji nepřežijeme. Stačí trefit několik elektrických vedení nebo transformátorů a nekoupíme si ani rohlík.  Při troše právnické zručnosti by bylo možné omezit odliv dividend do zahraničí. Je možné hledat cesty, jak přinutit stlačit nájmy na přijatelnější úroveň. Je třeba masivně investovat do bytové výstavby. Komunisti to uměli, tak by to tím spíš měli zvládnout Klausovi ekonomičtí pohrobci.  Byty jsou nepochybně důležitější než rychlovlak do Drážďan. Komu záleží na tom, aby se tam dostal o půlhodinu rychleji? Musíme mapravovat chyby, které přivedly 10% populace na hranici chudoby. Co se stane, když tento trend nezastavíme? Nuzota z lidí lotry činí a vlky z lesů žene hlad - to napsal kdysi dávno básník François Villon.