Vnitřní politice se vláda věnuje jen povrchně. Neví totiž, jak na to. Většina ministrů postrádá nejen předchozí ministerskou zkušenost, ale vlastně jakoukoliv zkušenost ve vyšší řídící funkci. Většina z ministrů nemá ani potřebnou odbornost v rezortech, které řídí.

Dovoluji si tvrdit, že takto slabou vládu jsme tu od listopadu 1989 ještě neměli. Vláda pochopitelně musí řešit otázku uprchlíků z Ukrajiny. Těch je u nás v tuto chvíli asi 300 tisíc a během dalšího měsíce to může být třeba půl milionu i více. To zatíží jak naše sociální systémy, tak systémy zdravotní a další. Dříve nebo později to vyvolá značné pnutí ve společnosti.

V tuto chvíli mají Češi naštěstí vůči Ukrajincům otevřená jak svá srdce, tak své peněženky. Ale to, bohužel, nevydrží dlouho. Zejména, pokud vláda bude přistupovat váhavě k řešení problematiky uprchlíků. Ti musejí dostat kromě důstojného ubytování či bydlení také práci, aby zajistili ekonomicky chod svých rodin. Přitom se jedná většinou o maminky s dětmi či maminky a babičky s dětmi. Prostě je to obtížný úkol. Ale vláda nemá k řešení jen toto.

Vysoká inflace, která u nás dosáhla statisticky prý 11,1% lze razantně snížit prakticky okamžitě zrušením DPH u energií (plyn, elektrická energie, teplo) a pohonných hmot, čemuž se vláda až fanaticky zavile brání. Přechodná eliminace DPH alespoň u těchto služeb a zboží by vedla ke snížení cen energií, pohonných hmot a tedy ke snížení inflace. Pokud vláda ještě v opozičních kamaších vyčítala Babišovi „jeho drahotu“, dnes můžeme směle říci, že za stávající drahotu je odpovědná ona. Reálná inflace, alespoň podle mého názoru, není 11 %, ale cca 15%. A vláda nic.

Před zhruba čtrnácti dny jsem psal ve svém článku, že je potřeba udělat něco, co by stabilizovalo ceny chleba a pečiva. Je to v zásadě jednoduché. Česko je soběstačné ve výrobě pšenice a tak to chce jen zakázat její vývoz.

Samozřejmě, že naši spekulanti by rádi prodávali v zahraničí českou pšenici za násobně vyšší ceny, než kolik byly v minulém roce její výrobní náklady. A chybějící pšenici pro výrobu chlebové mouky by bylo potřeba za pár týdnů dovážet podstatně dráž. Je to jednoduché, ale vláda nedělá nic. Jen přihlíží podle bludné zásady „trh všechno srovná“, kam až ceny chleba a pečiva vystřelí....

Jaká je reálná situace v českých domácnostech?

V průzkumu CVVM v červnu minulého roku sdělovaly dvě pětiny českých domácností, že vychází se svými příjmy jen obtížně. Pětina dotazovaných (20%) hodnotí svou domácnost jako chudou, 10% se považuje naopak za bohaté a těch „zbývajících“ 70% hodnotí svou domácnost jako ani bohatou, ani chudou. Bylo by zajímavé vidět, jak by čísla vypadala u těchto otázek dnes.

V jiném průzkumu veřejného mínění CVVM z května 2020 sdělovalo 27% lidí, že jejich domácnost vychází s financemi velmi těžko: buď nejdéle měsíc (7%), nejdéle dva měsíce (7%) a nejdéle tři měsíce (8%). Dalších 5% lidí sdělilo, že nevychází vůbec.

Dalších 15% lidí říká, že mají finanční rezervy nejdéle na 3 měsíce až půl roku. Za ty dva roky se ta čísla, podle mého názoru, výrazně změnila. Bohužel k horšímu.

Před pár dny zveřejněný průzkum veřejného mínění agentury Median (MFD, sobota 19. 3.) sděloval, že téměř dvě třetiny Čechů se musí kvůli zdražování v různé intenzitě uskromnit. Na otázku, zda Češi tvoří rezervy pro případ mimořádné situace (finanční, materiální, atp.) 61% (!) lidí odpovědělo. že si rezervy nevytvářejí. Z toho 30,5% je nevytváří vůbec a dalších 30,7% sdělilo, že nemají z čeho ty rezervy vytvářet.

Velká část lidí si myslí (přes 90%), že zdražování má přímou souvislost s konfliktem na Ukrajině. Z toho logicky vyplývá, že bychom měli hledat cesty k tomu, abychom hlavní aktéry konfliktu (včetně Spojených států) tlačili k tomu, aby válečný konflikt ukončili.

Přes dvě třetiny lidí v průzkumu tvrdí, že omezí kvůli rostoucím cenám pohonných hmot osobní dopravu, či zbytné cesty.

Prostě lezou tlusté do tenkých

Sociální situace ve společnosti je vážná. Čísla se budou zhoršovat každým měsícem tak, jak poroste inflace, kterou tato vláda a současné vedení ČNB nejsou schopny kvalitně léčit. Jen tak mimochodem, Evropská centrální banka (ECB) má základní referenční úrokovou sazbu kolem nuly, naše centrální banka (ČNB) ji dokázala posunout na 4,5%. Inflace v zemích EMU (zemích platících eurem) je o něco více než poloviční, ve srovnání s tou naší. Tak kdo má tedy pravdu ve své měnové politice? ČNB anebo ECB? Myslím si, že ECB. A vedení ČNB sní ještě dál o zvyšování úrokových sazeb. Prostě je problém, když měnovou politiku státu řídí diletanti. A národohospodářskou a rozpočtovou politiku státu řídí ještě větší diletanti ve vládě.

S plnou vahou dopadne zdražování na široké společenské vrstvy u nás během příštích týdnů a měsíců. Doufejme, že i vláda už v té době pochopí, že je lepší, nežli se věnovat svůj čas válečné vřavě, zabývat nepraktickými problémy českých lidí.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele