Rusko odpovědělo o den později podobně, ani ono nechce smlouvu zachraňovat. Samozřejmě, že situace ve světě se od onoho roku 1987, kdy byla smlouva uzavřena, dynamicky vyvíjela. Dnes mají rakety středního doletu s dosahem mezi 500 – 5000 km i jiné státy. Nepochybně Čína, Írán, Indie, také zřejmě i Izrael, Severní Korea, a další země.

Nelze zapomenout na velkou blahodárnost této smlouvy, která znamenala, že na obou stranách bylo zničeno zhruba tři tisíce raket. Toto bylo možné konstatovat již v květnu roku 1991. A ověřovací režim této likvidace skončil ke spokojenosti obou stran a celého světa o deset let později. Dnešní argumentace obou stran, kdy Američané zdůvodňují, v čem Rusové porušují smlouvu a Rusové zase naopak, je těžko ověřitelná. V každém případě se zdá, že prezident Trump se s vypovězením této smlouvy poněkud unáhlil. Srovnal bych to s odchodem Američanů z ujednání s Íránem, které umožňuje, za účasti všech světových mocností, dohled nad zmrazením íránského jaderného programu. Podle mého názoru je lepší nějaké smluvní ujednání, tedy nějaká smlouva, nežli stav, kdy Írán vlastně může o deset let urychlit svůj jaderný program. Smlouva s Íránem totiž je „jen“ odkladem uskutečňování íránského jaderného programu. Ale i odklad má svůj význam. A hlavně tou alternativou těžko může být, zbavit se aspoň tohoto jediného nástroje na kontrolu íránského jaderného programu. A to vše vlastně Trump udělal.

Rusko a Čína a také další západní mocnosti vyjma USA, však v ujednání s Íránem zůstali. A tato smlouva Západu, Ruska a Číny s Íránem tedy funguje dál i bez Spojených států.

Nyní Trump vypověděl smlouvu INF s Ruskem a to bez náhrady. Důvodem prý je, že Rusko vyvíjí revoluční raketu středního doletu a jaksi mimo tuto smlouvu. Skutečnost je ale mnohem složitější. Spojené státy by spíše měly, spolu s Ruskem, začít působit na jiné země, které disponují raketami středního doletu a mohou disponovat také jadernými hlavicemi, umístitelnými do těchto raket. Ty země jsem výše jmenoval. Působit na jiné země tak, aby bylo možné z bilaterálního ujednání mezi dvěma státy udělat multilaterální dohodu. Vypovězení smlouvy je ve svém důsledku krokem hodným období studené války, které povede k naprosto zbytečné eskalaci napětí, a to zejména v Evropě. Ve střední a východní Evropě se tak budou objevovat (a již objevují) hlasy, které nabádají k umístění amerických vojenských základen na území středoevropských a východoevropských členských států NATO. To by ovšem snížilo bezpečnost Ruska i střední a východní Evropy, protože Rusko by se nepochybně přiklonilo k odvetným opatřením. Spojené státy by ale svoji strategickou pozici zlepšily.

Je ale otázkou, co je v českém národním zájmu. Zda se mýlit spolu se svým největším spojencem anebo se snažit o korekci jeho politiky.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele