Tehdy totiž hrozilo, že konstelace politických sil na pražské radnici je taková, že by zastupitelstvo mohlo povolit znovupostavení tohoto symbolu doby Temna v naší zemi.
Dnes může řada rádoby objektivních publicistů stokrát psát o tom, že postavení sloupu pár let po ukončení třicetileté války bylo vlastně jen poděkováním (katolických) věřících Panně Marii za to, že zachránila Prahu před jejím dobytím švédským vojskem na samém konci třicetileté války. Nepochybuji o tom, že mezi obránci Prahy z řad studentů i pražských měšťanů, kteří bojovali v roce 1648 proti Švédům, snažícím se dostat na Staré a Nové město především z Malé Strany, byla celá řada tajných nekatolíků. Ti bojovali proti, de facto, svým protestantským souvěrcům ve švédském vojsku. Věděli, proč tak činí. Švédové by poté, co by vtrhli do Starého a Nového města Prahu kompletně vydrancovali. Bojující Pražané tedy chránili své životy, své rodiny, své domovy a majetek a to se jistě dá pochopit.

Ale pro většinu obyvatel po vzniku republiky byl Mariánský sloup především symbolem násilné rekatolizace země, která znamenala odchod statisíců Čechů a Moravanů do exilu, do nekatolických zemí Evropy, především do Německa.

A proč vlastně Panenka Marie a jakou v tom vlastně hrála roli? Týnský chrám na Staroměstském náměstí byl, od husitské revoluce až do bitvy na Bílé hoře a následného vniknutí vítězného katolického vojska do Prahy po bitvě na Bílé hoře a jejího vydrancování, hlavním utrakvistickým chrámem v zemi. Ve výklenku portálu chrámu, směrem na Staroměstské náměstí stál, jako symbol husitské víry, zlatý kalich. Ten byl vítěznou katolickou soldateskou po bitvě na Bíle hoře stržen a rozbit na kusy a ze vzácného kovu byla ulita soška Panny Marie Vítězné. Byla symbolem vítězství katolicismu nad protestantismem.