Jinými slovy: Pokládám Karla Gotta za nejvýznamnějšího Čecha od 60. let minulého století do minulých dnů. Nejen tedy jako zpěváka. Nikdo se s ním nemůže srovnávat. I například Václav Havel. Zatímco velikost Karla Gotta byla nadčasová a on spojoval a propojoval potencionálně prakticky celý národ po dobu tak rozličnou světově i národně, Havel spojoval pouze menšinu a byl politicky pomíjivý, jakkoliv v určité fázi dominoval celé politické scéně a prosadil i své představy, které chtě nechtě nás stále provázejí. To ovšem Klement Gottwald v určité fázi také. A kde je mu v historii konec.

Když zemřel Karel Gott, nastartovala klasická mainstreamová propaganda, že sice jako zpěvák dobrý, ale ta spolupráce s režimem … a potom ten projev k Antichartě. No fuj … to je přece třeba odsoudit. Do toho se přidaly nevkusné urážky ze strany osob spojených s Chartou 77 Karlem Schwarzenbergem, Pavlem Rychetským či Tomášem Halíkem, kteří  se za každou cenu snažili nahodit téma jeho společenského selhání a prosadit tváří jedině správné adeptky na státní pohřeb společensky uvědomělé bojovnice za novou společnost, která je morálně pevná a uměla se vypořádat s tím, že čistě z prospěchu (jak sama v pamětech uvádí) podepsala vázací akt StB, vstoupila do KSČ, aby následně jako členka poraženého křídla po vysočanském sjezdu KSČ, našla novou politickou ideu a podepsala jako první Chartu 77.

Přiznávám, že se uprostřed oněch nestydatých řečí chartistů Rychetského, Halíka i Schwarzenberga, mně, který nepochybně jako dvacetiletý kluk měl hrozný vztek na režim, vybavila slova Jiřiny Švorcové, která pronášela na televizní obrazovce: Z nestoudné pýchy a za mrzký peníz … tito zaprodanci….a dále bla bla bla… Nikdy bych si před 40 lety nemyslel, že se Švorcovou budu souhlasit…  Jak to, že mohla mít pravdu?

No a pak přišel zázrak…

Chartističtí zaprodanci zmkli, protože viděli, jak jde národ za Gottem. Redaktory vyměnili a noví režimní nervózně rychle polykali své už zažité mantry o době nesvobody a selhání a bla bla bla.

A potom už přišly dva nádherné dny.

Už dokonale organizovaný Žofín, s lidmi čekajícími třebas i hodiny…

Turisté z Japonska udivení, že takhle by se u nich stála fronta, jenom kdyby to byl pohřeb císaře, či z Německa, že Gott má u Čechů status královny Alžběty II.

Jsem nevěřící. Zcela jistě jsem kdysi nesledoval státní pohřeb Václava Havla. Mým prezidentem nikdy nebyl. 

A tak jsem dnes zažil svou životní premiéru…

Zádušní mše v Chrámu sv. Víta byla gigantická, moudrá a dokonale i režijně připravená… Upřímně jsem uvítal, že tam vystoupila jako herečka Havlová i Bartoška, jinak to známí havlisté, a že i chóru se culil chvilkař Dyk…

Duka měl neskutečně skvělý projev a jeho slova by se asi nejen obrazně měla tesat do kamene.  Tento krásný pocit jsem tady od 17. listopadu 1989, celých třicet let  nezažil. Pocit opravovosti, souznění a vzájemné úcty…

Kdyby se v tom okamžiku se najednou někde objevil chvilkař Minář a pronesl : „Omlouváme se národu za všechnu tu zlobu a nenávist, kterou jsme půl roku tady rozsévali.  Toto pokládejte za smíření národa a vyvrcholení oslav 17., listopadu“„ brečel celý národ…

Jo asi tak.

Zase přijdou nové Letné, zase přijdou Chvilky, zase přijdou odpudivé urážky…

Ale i v té chvíli, si každý bude moci vypnout telku vzpomenout si na historický pohřeb Mistra Karla Gotta konaného ve dnech 11. a 12. října L.P. 2019 a říci si:

„To, co tam zase řádí na Letné to není celý národ, jen zaprodanci, kteří v naduté pýše za mrzký peníz… a dál už to známe…

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele